Vnitřní lékařství 2/2020

FARMAKOLOGICKÝ PROFIL Pioglitazon | 121 / Vnitř Lék 2020; 66(2): 121–125 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Pioglitazon David Karásek III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, LF UP a FN Olomouc Pioglitazon patří mezi léky, které primárně snižují inzulinovou rezistenci. V současné době je jediným dostupným inzu- linovým senzitizérem. Kromě hypoglykemického působení má proto řadu dalších metabolicky příznivých účinků, které jsou zodpovědné za jeho pozitivní vliv na cévní stěnu. Sdělení obsahuje přehled kardiovaskulárních klinických hodnocení s pioglitazonem, jeho bezpečnostní profil a praktická doporučení pro jeho podávání. Klíčová slova: pioglitazon, inzulinová rezistence, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, srdeční selhání, karcinommočovéhoměchýře. Pioglitazone Pioglitazone belongs to the drugs primarily reducing insulin resistance. Currently, it is the only insulin sensitizer available. In addition to hypoglycaemic action, it has a number of other metabolically beneficial effects that are responsible for its positive effect on the vascular wall. The paper provides an overview of cardiovascular clinical trials with pioglitazone, its safety profile and practical recommendations for its administration. Key words: pioglitazone, insulin resistance, diabetes, cardiovascular disease, heart failure, bladder cancer. Úvod Diabetes mellitus (DM) 2. typu je spojen s řadou chronických kompli- kací, mezi nimiž dominují kardiovaskulární (KV) choroby, které jsou hlavní příčinou zvýšené morality i morbidity diabetiků. Diabetici mají zhruba 2–4 násobně vyšší riziko aterosklerotických KV onemocnění (1, 2). Není tedy divu, že se do popředí léčby diabetu dostávají antidiabetika, která kromě snížení glykemie vedou také k úpravě dalších rizikových faktorů aterosklerózy a redukují výskyt KV příhod. Jedním z takových léků je pio- glitazon, jehož hlavním účinkem je pokles inzulinové rezistence (3). Patří do skupiny tzv. inzulinových senzitizérů, které působí prostřednictvím jaderných receptorů PPAR-γ (peroxisome proliferator-activated recep- tor gamma). Inzulinová rezistence se komplexně podílí na patogenezi diabetu 2. typu. Jejími přímými důsledky jsou hypertenze, diabetická dyslipidemie a hyperinzulinemie. Při dlouhodobémpůsobení může vést k útlumu sekrece i syntézy inzulinu s následnou hyperglykemií. Inzulinová rezistence často několik let předchází vlastní manifestaci diabetu, a proto její včasné ovlivnění může mít význam nejen pro vývoj a kompenzaci diabetu, ale také pro vývoj jejich dalších projevů (3). Mechanismus ú č inku pioglitazonu (viz Obr. 1.) Pioglitazon vazbou na PPAR-γ receptory aktivuje řadu genů, které příznivě ovlivňují metabolismus glukózy (oxidaci a transport glukózy, syntézu glykogenu), lipidů (dochází k poklesu plazmatických hladin volných mastných kyselin, snížení lipotoxicity) i činnost mitochondrií (3). Hypoglykemický účinek pioglitazonu souvisí se snížením inzulinové rezistence v játrech, svalech i tukové tkáni. Dochází k poklesu glykemie na lačno (inhibice jaterní glukoneogeneze), postprandiálně (zvýšený uptake glukózy ve svalech) a snižuje se hladina volných mastných kyselin (klesá lipotoxicita). Ovlivněním lipotoxicity i přímým snížením inzulinové rezistence v beta-buňkách pankreatu dochází ke zlepšení jejich funkce a zachování sekrece inzulinu (3). Některé příznivé účinky pioglitazonu jsou zřejmě zprostředkovány i částečnou aktivací PPAR-α receptorů, zejména jeho ovlivnění lipidového spektra. Na lipidový profil totiž nepůsobí pioglitazon a rosiglitazon („čistý“ PPAR-γ agonista) stejně. V přímém srovnání pioglitazon snižoval, zatímco rosiglitazon zvyšoval hladinu volných mastných kyselin a triglyceridů (TG) (4). Pioglitazon také vedl k vyššímu nárůstu HDL-cholesterolu (HDL-C) a k příznivějšímu zastoupení LDL částic (došlo ke snížení malých denzních LDL a zvýšení počtu velkých méně aterogenních částic). Rosiglitazon celkovou koncentraci LDL-cholesterolu zvyšoval, pioglitazon ji naopak mírně snížil (5, 6). Pioglitazon tedy na rozdíl od rosiglitazonu pozitivně ovlivňuje i jednotlivé komponenty diabetické dyslipidemie. Agonisté PPAR-γ receptorů stimulují růst zralých adipocytů (vedou sice ke zvýšení hmotnosti, ale dochází k redistribuci tukové tkáně KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: doc. MUDr. David Karásek, Ph.D., david.karasek@fnol.cz III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická LF UP a FN Olomouc, I. P. Pavlova 6, 779 00 Olomouc Cit. zkr: Vnitř Lék 2020; 66(2): 121–125 Článek přijat redakcí: 2. 1. 2020 Článek přijat k publikaci: 20. 2. 2020