Vnitřní lékařství 3/2020

PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Psychické reakce nemocných na negativní informaci typu: „Máte maligní nemocnění“ 182 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék 2020; 66(3): 182–185 /  www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Psychické reakce nemocných na negativní informaci typu: „Máte maligní nemocnění“ Zdeněk Adam 2 , Jeroným Klimeš 1 , Zdeněk Boleloucký 3 1 Soukromá psychologická ambulance, Praha 2 Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno 3 Oddělení psychiatrie a psychoterapie Svitavské nemocnice Sdělení silně negativní informace typu „máte rakovinu“ vyvolá v každém jedinci bouřlivou reakci, která má určité fáze. Jako první tuto reakci na nádorové onemocnění popsala Elizabeth Kübler‑Rossová. Její popis však vystihoval ty nejvíce zřetelné reakce, zatímco méně nápadné reakce nemocného se v tomto původním popisu nevyskytují. Cílem textu je seznámit čtenáře s kompletním spektrem všech možných reakcí nemocného na citované sdělení, tak jak se s nimi v reálném životě setkáváme. Klíčová slova: rakovina, reakce na negativní informaci. Psychical reaction of patients to the negative information on cancer diagnosis Strong negativemessage of the type „You have been diagnosedwith cancer“ produces blustering reactionwith specific phases in any individual. Elizabeth Kűbler-Ross was the first who described this reaction to cancer findings. However, her description hit the most distinctive marks only, while less noticeable signs did not occur in the original specification. The goal of this text is to familiarize a reader with complex spectrum of all possible patient reactions to the announcement of cancer as met in real life. Key words: cancer, psychical reaction to malignant disease. Úvod Před mnoha lety popsala Elizabeth Kübler‑Rossová schematicky, jak ve vyvíjí psychika nemocného a jeho reakce na sdělení negativní informace typu: „Máte rakovinu“. Uvědomovali jsme si, že tuto informaci jsme v naší profesi hematologie a onkologie byli nuceni říkat poměrně často, ale že reakce nemocných se vždy neshodovaly s tím, co poprvé popsala Elizabeth Kübler‑Rossová. A proto se nyní k tomuto tématu vracíme společně s psychologem a psychiatrem, abychom popsali tyto reakce v celé šíři, jak je reálný život přináší. Informace o závažné nemoci vede k akutní změně identity člověka Oznámení diagnózy jakékoli smrtelné nemoci z hlediska psycho‑ logie vede ke změně identity pacienta. Tedy mění se identitní výrok: „Já jsem člověk, který má svůj život pevně v rukou,“ na větu: „Jsem nemocný, možná za pár měsíců zemřu.“ Identita člověka se může měnit pomalu, např. u náboženských konverzí, nebo člověku pomalu dojde, že je homosexuál. Existují ale rychlé, z vnějšku vnucené změny identity, kam spadá i oznámení nepříznivé diagnózy nebo úmrtí blízkého člověka (změna identity – jsem manželka jsem vdova). Vnucená vnější změna identity se liší od pomalé, spontánní tím, že na začátku je přítomna šoková fáze. Člověk na ně reaguje tzv. poruchami přizpůsobení (F43), kterým se dříve říkalo reaktivní deprese, neboť depresivní reakce bývá jedna z nejčastějších. Poruchy přizpůsobení obecně odeznívají do 3–6 měsíců, vzácně až do 2 let. Obzvlášť rozvláčné bývají u lidí se sklony k sebeobviňování či k rozladám (dysthymiím, F34.1, popř. F38). Průběh reaktivní deprese se nedá silou vůle moc zkrátit, naopak volní úsilí ji spíš prodlužuje. Hlavním důvodem je obranná reakce da‑ ného člověka. Dočasně totiž přestávají fungovat indikátory běžných potřeb: člověku se nechce spát, tak nespí; nemá chuť jíst, pít, tak nejí a dehydratuje; nemá potřebu vidět jiné lidi, tak trpí samotou. To vše reaktivní depresi citelně protahuje. Jak vidno, je to právě stresová ob‑ ranná reakce člověka, která v tomto případě jeho zdravotní stav ještě zhoršuje. Proto lékař, který vidí nadprůměrně silné projevy poruch přizpůsobení, by je měl zvlášť diagnostikovat pomocnou diagnózou, KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: prof. MUDr. Zdeněk Adam, CSc., Adam.Zdenek@fnbrno.cz Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, Jihlavská 20, 624 00 Brno Cit. zkr: Vnitř Lék 2020; 66(3): 182–185 Článek přijat redakcí: 10. 12. 2018 Článek přijat k publikaci: 18. 2. 2019