Vnitřní lékařství 6/2020

HLAVNÍ TÉMA Imunosenescence – západ slunce nad imunitním systémem 356 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék 2020; 66(6): 353–358 /  www.casopisvnitrnilekarstvi.cz schopni procesu aktivní buněčné smrti za tvorby tzv. neutrofilních extra‑ celulárních pastí (NETs), které jsou tvořeny rozvolněným chromatinem asociovanýms jadernými a granulárními proteiny neutrofilů. Tyto sítě slouží primárně k zachycení a imobilizaci bakterií (24). Tento proces (tzv. netóza) je považován za unikátní typ aktivní buněčné smrti, která se liší od apoptózy nebo nekrózy. Není zatím jasné, jak semechanismus netózymění s věkem, ale zvažuje se také jeho role v prozánětlivém nastavení organismu (4). Běhemprocesu stárnutí dochází ke snížení počtu plasmocytoidních den‑ dritických buněk, přičemž početmyeloidních dendritických buněk zůstává zachován. Dendritické buňky vykazují také porušené fagocytární funkce, schopnost prezentace antigenů a vytvářejí větší množství prozánětlivých cytokinů. U monocytů a makrofágů byla také popsána snížená schop‑ nost jejich antimikrobiální funkce, a to například snížená exprese Toll‑like receptorů, porucha prezentace antigenů na MHC glykoproteinech II. třídy nebo poškození mechanismů respiračního vzplanutí. UNK buněk dochází ke změně zastoupení od méně vyzrálých CD14 + CD56 dim do vyzrálých CD14 + CD56 bright subpopulace. Nicméně oba tyto typy NK buněk vykazují sníženou cytokinovou sekreci a porušení mechanismů cytotoxicity, ale také porušenou schopnost migrace a diverzity aktivačních a inhibičních receptorů (tabulka 2) (2). Role imunosenescence v rozvoji chronických onemocnění Postupné vyhasínání a dysregulace imunitního systému a zároveň prozánětlivé nastavení organismu charakteristické pro starší populaci se pravděpodobně podílí také na rozvoji onemocnění pro tuto věkovou kategorii typických. Neurodegenerativní onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba (AD), se u starších osob vyskytují s vyšší prevalencí, která stoupá s věkem. Bylo prokázáno, že neurodegenerativní proces mozkové tkáně je provázen zánětem zprostředkovanýmmikrogliemi. Ty produkují prozá‑ nětlivé cytokiny, přičemž fagocytóza amyloidu beta (Aβ), jehož agregace je v mozkové tkání pro pacienty s AD příznačná, je významně snížena. Kumulace agregátů vede též k aktivaci dalších mechanismů vrozené imunity, které se podílejí na udržování zánětumozkové tkáně. I když role zánětu v patogenezi AD musí být ještě blíže prozkoumána, už dnes je jasné, že se v mozku pacientů s AD vyskytují také vysoce diferencované CD3 + CD4 + a CD3 + CD8 + T lymfocyty, kterým chybí kostimulační receptor CD28 (tzv. CD3 + CD28 - T lymfocyty). Výskyt CD3 + CD28 - T lymfocytů u stár‑ noucích organismů je spojen s replikativní senescencí po opakované antigenní stimulaci a souvisí s jejich odolností vůči apoptóze (20). Také diabetes mellitus II. typu je onemocnění, na jehož patogenezi se podílí chronické zánětlivé prostředí. Vyskytuje se s vzrůstající tendencí ve vyšším věku a většinou je spojen s nadváhou pacientů. Tuková tkáň se podílí na rozvoji inzulinové rezistence a snížení produkce inzulinu beta buňkami pankreatu. U pacientů s diabetem mellitem II. typu se vyskytuje vyšší koncentrace prozánětlivých cytokinů, jako je CRP, IL-6 nebo TNF, což je asociováno se zvýšeným oxidativním stresem (20). Ateroskleróza je typické zánětem mediované onemocnění tvořící patogenetický podklad kardiovaskulárních onemocnění, jejichž incidence opět stoupá s věkem. Podkladem rozvoje zánětu může být reakce na au‑ toantigeny nebo exoantigeny, které stimulují infiltraci intimy stěny arterií buňkami imunitního systému. Jedná se zejména o CD3 + CD4 + T lymfocyty, které produkují INF‑γ, čímž je následně stimulována také vrozená imunitní Tab. 2.  Imunosenescence vrozeného imunitního systému NK buňky počtu vyzrálých oproti nevyzrálým NK buňkám: populace NK buněk směřuje k diferencovaným stadiím se sníženou proliferací funkce NK buněk: NKT buňky jsou schopny kompenzovat porušenou funkci této buněčné populace v boji proti virovým infekcím dendritické buňky migrace, fagocytózy, pinocytózy a vychytávání antigenu u myeloidních dendritických buněk: to souvisí s porušeným odstraňováním pozměněných, infikovaných nebo apoptotických buněk odpověď na viry a vakcinaci proti nim se snížením uvolňování IFN‑α: tím je daná například vyšší náchylnost na infekci chřipkou počtu plasmocytoidních dendritických buněk při normálním počtu myeloidních dendritických buněk tvorba prozánětlivých cytokinů (IL-6 a TNF‑α): přispívá to podobně jako porucha vychytávání antigenu k rozvoji prozánětlivého nastavení organismu kvalita schopnosti migrace dendritických buněk zůstává nejasná monocyty tvorba IFNα, IFNγ, IL-1β, CCL20 a CCL8 a exprese CX3CR1 u stimulovaných monocytů: poškození mechanismů respiračního vzplanutí vzniká v důsledku mitochondriální dysfunkce klidové monocyty nevykazují ve stáří změny oproti produktivnímu věku makrofágy počtu a funkce makrofágů se zvyšujícím se věkem: schopnost zabít nádorové buňky a reagovat na opsonizované částice a exprese TLR počtu M2 oproti M1 typu makrofágů: M2 makrofágy jsou tvořeny po stimulaci z nevyzrálých makrofágů, účastní se pozdní fáze zánětu, odstraňují zbytky buněk, kontrolují hojení ran a jsou asociovány s Th2 typem buněčné odpovědi schopnosti předkládat antigen na MHC glykoproteinech II. třídy: podílí se na tom syntéza mRNA, ale také tvorba prostaglandinu E2, který inhibuje INF‑γ signální dráhu neutrofily změny počtu neutrofilů nejsou zcela jasné: některé studie prokazují , ale jiné jejich počtu chemotaxe neutrofilů při zachování jejich adhezivních a migračních schopností: porucha chemotaxe bude zřejmě v důsledku poruchy fMLP signální dráhy fagocytární schopnosti neutrofilů: pravděpodobně v důsledku poruchy funkce Fc nebo komplementových receptorů tvorby reaktivních metabolitů kyslíku: podílí se na poruše odstraňování patogenů, ale může mít i protektivní roli; reaktivní metabolity kyslíku poškozují buňky tělu vlastní a mohou se podílet na stárnutí organismu; NAD + a ATP a hypotaurinu (antioxidant, který brání poškození vlastních buněk)