Vnitřní lékařství 7/2020

PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Současná diagnostika a terapie sarkoidózy | 413  / Vnitř Lék 2020; 66(7): 409–413 /  VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Kortikosteroidy hraj hlavn roli v léčbě výrazně symptomatických pacientů (vyjma Löfgrenova syndromu!!!), pokud potřebujeme v krát- kém čase z skat kontrolu nad onemocněn m, u nemocných plánuj c ch koncepci a u pacientů s postižen m jater a ledvin. Při jatern nebo renáln insuficienci nen doporučováno použ t ja- ko kortikosteroidy etř c lék methotrexát. Kumuluje se i extravaskulárně a neměl by být lékem volby u nemocných s pleurálnm/perikardiálnm výpotkem/ascitem. Leflunomid by neměl být zahajován u nemocných s preexistuj c polyneuropati (16). Léčba azathioprinem s sebou nese nejnižší riziko jatern ho postižen , podáván je ale zat ženo vyšš m rizikem infekčn ch komplikac a sekundárn ch malignit. Pokud stav pacienta vyžaduje použit biologické léčby, v úvahu při- padá předevší m infliximab a adalimumab. Biologika jsou imunogenn , ze- jména podáván infliximabu je zat ženo rizikem tvorby anti‑chimerických protilátek. Po dobu léčby se doporučuje nevysazovat imunosupresiva, protože jejich podán snižuje tvorbu těchto protilátek (17). Adalimumab je doporučován při selhán léčby infliximabemprávě v důsledku vytvořen protilátek proti infliximabu. Př tomnost těchto protilátek jemožné testovat z krve, a pokud nen efekt léčby zejména infliximabem uspokojivý, měli bychom na možnost této imunologické komplikace pomý let. Souhrn terapeutických možnost u nemocných se sarkoidózou shrnuje tabulka 3. Závěr Navzdory dostupnosti nových diagnostických a léčebných metod je pro diagnostiku sarkoidózy nezbytné, aby lékaře tato možnost vů- bec napadla. Je pravda, že onemocněn nen časté a vzhledem k tomu, že etiologie nebyla zat m odhalena, postižený může být jakýkoliv orgán a stesky pacientů bývaj dosti polymorfn , může být pro lékaře sarkoidóza obt žně uchopitelná. Pacienti s Löfgrenovým syndromem bývaj odes láni do péče revmatologa, který nezř dka sáhne po sys- témových kortikosteroidech je tě před t m, než indikuje skiagram hrudn ku, č mž nevědomky zvýší riziko relapsu po vysazen léčby. Sarkoidóza myokardu se může projevit poruchou srdečn ho rytmu, ale i fibrilac komor nebo náhlou srdečn zástavou, lékařem prvn ho kontaktu pak může být kardiolog nebo anesteziolog. Nepomyslí­‑li v diferenciáln diagnostice na sarkoidózu, je vysoké riziko, že se událost může opakovat s méně př znivým průběhem. Pacienti s dominuj c mi systémovými př znaky nav těvuj nezř dka psychology, psychiatry, ale i léčitele nebo homeopaty, byť je nemoc nemus nutně ohrožovat na životě, celkové př znaky, zejména únava a bolesti, mohou významně snižovat kvalitu jejich života. V současné době prob haj i četné studie, testuj c nové léčebné př pravky (tofacitinib, abatacept, kortikotropin). Pokud ale nebude lékař pacienta v diferenciáln diagnostice na sarkoidózu pomý let, uzavře t m nemocnému př stup k jakékoliv léčbě a k zm rněn jeho obt ž . LITERATURA 1. Culver DA, Judson MA. New advances in the management of pulmonary sarcoidosis. BMJ 2019; 367: 15553. 2. Kolek V, Losťáková V, Va áková M, Žurková M. Sarkoidóza (Doporučený postup diagnos- tiky, terapie a sledován vývoje onemocněn ). Dostupné na: www.pneumologie.cz/gui- delines, nav t veno: 8. 8. 2020. 3. Crouser ED, Maier LA, Wilson KC, et al. Diagnosis and detection of sarcoidosis. AJRCCM 2020; 8: e26–e51. 4. Jeny F, Bernaudin JF, Cohen Aubart F, et al. Diagnosis issues in sarcoidosis. Respir Med and Res 2020; 77: 37–45. 5. Scadding JG. Prognosis of intrathoracic sarcoidosis in England. A review of 136 cases after five years‘ observation. Br Med J 1961; 2: 1165–1172. 6. Statement on sarcoidosis. Joint statement of American Thoracici Society (ATS), the Eu- ropean Respiratory Society (ERS) and the World Association of Sarcoidosis and Other Gra- nulomatous Disorders (WASOG). AJRCCM 1999; 160: 736–755. 7. Kidd DP. Neurosarcoidosis: clinical manifestations, investigation and treatment. Pract Neurol 2020; 20: 199–2121. 8. Roth D, Kadoglou N, Leeflang M, et al. Diagnostic accuracy of cardiac MRI, FDG‑PET, and myocardial biopsy for the diagnosis of cardiac sarcoidosis: a protocol for a systematic re- view and meta‑analysis. Diagnostic and Prognostic Research 2020; 4: 5. 9. Baughman RP, Scholand MB, Rahaghi FF. Clinical phenotyping: role in treatemnt deci- sions in sarcoidosis. Eur Respir Rev 2020; 29: 190145. 10. Jammal TE, Jamilloux Y, Gerfraud‑Valentin M, et al. Refractory sarcoidosis: A Review. Therapeutics and Clinical Risk Management 2020; 16: 323–345. 11. Vis R, van de Garde EWM, Grutters J, Korenromp IHE. The effects of pharmacological interventions on quality of life and fatigue in sarcoidosis: a systematic review. Eur Respir Rev 2020; 29: 190057. 12. Baughman RP, Nagai S, Balter M, et al. Defining the clinical outcome status (COS) in sar- coidosis: results of WASOG Task Force. Sarcoidosis Vasc Diffuse Lung Dis 2011; 28: 56–64. 13. Kirkil G, Lower EE, Baughman RP. Predictors of mortality in pulmonary sarcoidosis. Chest 2018; 153: 105–113. 14. Gottlieb JE, Israel HL, Steiner RM, et al. Outcome in sarcoidosis. The realtionship of re- lapse to corticosteroid therapy. Chest 1997; 111: 623–631. 15. McKinzie BP, Bullington WM, Mazur JE, Judson MA. Efficiancy of short‑course, low­ ‑dose corticosteroid therapy for acute pulmonary sarcoidosis exacerbations. Am J Med Sci 2010; 339: 1–4. 16. Martin K, Bentaberry F, Dumoulin C, et al. Peripherall neuropathy associated with le- flunomide: is there a risk patient profile? Pharmacoepidemiol Drug Saf 2007; 16: 74–78. 17. Drent M, Cremers JP, Jansen TL, Baughman RP. Practical eminence and experienca­ ‑based recommendations for use of TNF‑alpha inhibitors in sarcoidosis. Carcoidosis Vasc Diffuse Lung Dis 2014; 31: 91–107.