Vnitřní lékařství 8/2020

KAZUISTIKA Neobvyklá manifestace CMV infekce –cirkulární stenóza žaludku E48 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék 2020; 66(8): e47–e50 /  www.casopisvnitrnilekarstvi.cz logii (Obr. 1). Endoskopická ultrasonografie (EUS) nepotvrdila invazivní charakter (neporušená muscularis propria) výše popisované léze (Obr. 2). Onkomarkery (CEA, Ca 19–9, CA 125, CA 72–4, CA 15–3) byly nega‑ tivní, i jinak byl laboratorní obraz, mimo mírnou hypercholesterolemii, bez pozoruhodností. Výsledek histologie vzorků odebraných v rámci GFS popisoval chronickou ulceraci v terénu středně těžké chronické aktivní gastritidy, bez přítomnosti Helicobacter pylori či intestinální metaplazie. Pro trvající suspekci na nádorovou etiologii stenózy jsme opakovali po konzultaci s patologemGFS (se stejnýmmakroskopickým nálezem – Obr. 3) s novým odběrem biopsií, kde byla imunohistochemicky pro‑ kázána CMV infekce. Helikobakterie jsme opět neprokázali (Obr. 4 + 5). Sérologicky (provedeno s odstupem 3 měsíců od počátku obtíží) byla prokázána pozitivita CMV IgG, CMV IgM bylo v té době negativní. Zahájili jsme třítýdenní kůru ganciklovirem v dávce 500mg à 12 hod., pokračovali jsme v terapii IPP a prokinetiky. Z terapie pacientka profito‑ vala, tolerovala perorální příjem, byla bez bolestí. Po 20 dnech terapie byla provedena kontrolní gastroskopie s výraznou regresí nálezu, cirku‑ lární stenóza na přechodu žaludečního těla a antra byla již nevýznamná. V rámci vyloučení imunokompromitace pacientky byla vyloučena HIV infekce. Pacientka je nadále ve sledování naší gastroenterologické am‑ bulance a t. č. je zcela bez obtíží. I přes doporučení nadále pokračuje v nikotinismu. Diskuze CMV virus poprvé popsaný roku 1956 je DNA virus patřící do skupiny tzv. herpetických virů. Tento virus pravděpodobně doprovází lidstvo od nepaměti a jeho životní cyklus je úzce spjat s člověkem coby hostitelem. Většina infekcí CMV virem probíhá u imunokompetentních jedinců asymptomaticky. Velkým nebezpečím je naproti tomu CMV infekce u imunokompromitovaných pacientů První CMV infekce byla u člověka popsána pravděpodobně již r. 1881 Ribbertem. V r. 1920 Goodpasture a Talbot vyslovili domněnku, že cytomegalie popisovaná u pacientů s CMV by mohla být způsobena jejich napadení infekcí. V r. 1960 byl izolován nezávisle Wellerem, Rowem a Smithem z lidských slinných žláz (1). V téže době získal cytomegalo‑ virus své jméno. CMV se v lidském organismu chová podobně jako ostatní herpe‑ tické viry. Po proniknutí virionu do buňky jsou virionové komponenty rychle transportovány do buněčného jádra, kde probíhá replikace. Ta je poměrně pomalá, nicméně detekovatelná již 12–24 hodin po infekci. Po primoinfekci, která však jen v malém procentu případů probíhá symptomaticky, přetrvává CMV v organismu v T‑lymfocytech nebo jiných leukocytech, v endotelu slinných žláz či v buňkách ledvino‑ vých tubulů. Nemocný či asymptomatický nosič vylučují virus slinami a močí. CMV se přenáší horizontálně (přímým kontaktem) i vertikálně (z matky na dítě). Vzhledem k fragilitě CMV se předpokládá, že pro jeho horizontální přenos je nutný těsný fyzický kontakt. Jako vektor byly identifikovány i krevní transfuze případně transplantované orgány. Nemoc postihuje v závislosti na geografické lokalitě 40–100 % popu‑ lace. Zároveň prevalence v populaci stoupá s věkem, dosahuje 47 % ve 10–12 letech, 68 % u 15–35letých a 81 % u 36–60letých (2). Obr. 1. CT břicha: cirkulární zúžení lumen a zesílení stěny žaludku na rozhraní žal. těla a antra Obr. 2.  Radiální EUS svědčící pro neinvazivní charakter léze, intaktní muscularis propria