Vnitřní lékařství 7/2021

PŮVODNÍ PRÁCE Monitoring a analýza rizikových faktorů pádů pacientů hospitalizovaných v nemocnicích | E5 / Vnitř Lék 2021; 67(7): E3–E7 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Do výzkumu bylo zapojeno od začátku projektu (2016) 16 praco- višť 4 jihočeských nemocnic. V každé nemocnici byly vybrány čtyři pracoviště s nejvyšším výskytem pádů pacientů (oddělení následné a rehabilitační péče, interní, chirurgické, neurologické, plicní oddělení a oddělení psychiatrie). Ke každému případu pádu byla stanovena i kontrolní skupina pa- cientů bez pádu. Skupinu případů (osoby s pádem) a skupinu kontrol (osoby bez pádu) tvořili pacienti, kteří byli v roce 2017 a 2019 hospitali- zovaní na 20 pracovištích pěti nemocnic Jihočeského kraje. Výběr kontrolní skupiny pacientů bez pádu probíhal ve dvou fá- zích. K jednomu případu pádu byla lékařem vybrána kontrolní skupina průměrně 8,4 pacientů (optimálně požadováno 10) s podobnými charakteristikami, která během hospitalizace neupadla. Mezi kritéria výběru patřily tyto proměnné: „ hospitalizace na stejném oddělení a ve stejný čas, „ stejné pohlaví, „ stejná doba hospitalizace +/- 5 dní (v případě oddělení následné péče, léčeben dlouhodobé péče nebo psychiatrických oddělení byla doba hospitalizace rozšířena na +/- 28 dní), „ stejný věk +/- 10 let, „ stejný počet léčiv +/- 5 léčiv. Od roku 2017 až do prvního čtvrtletí roku 2019 bylo hlášeno 674 případů pacientů s pádem a 5 291 kontrol, jinak podobných pa- cientů bez pádu. Aby byla vybrána a následně testována co nejlépe srovnatelná kontrolní skupina pacientů bez pádu, bylo přistoupeno k párování kontrol s případy (matching). Před párováním kontrol s pří- pady bylo vyřazeno 83 pádů z roku 2019, dále bylo vyřazeno 112 pádů z důvodu nedosažení úrovně zpracování, dále byly vyřazeny dva nejasně zadané pády, 38 pádů z důvodu chybění alespoň jedné kontroly, 31 pá- dů z důvodu, že jejich kontroly neměly zadanou farmakoterapii. K mat- chování bylo dostupných (alespoň jedna vhodná kontrola) 392 pádů. Následně bylo provedeno samotné párování kontrol s případy. Vzhledem k časté fluktuaci uvnitř omezeného poolu pacientů spojené s nemožností jednotlivých oddělení kontrolovat pseudoreplikace (návrh jednoho člověka jako kontroly vícekrát v rámci různých hospitalizací ne- bo návrh jako kontroly člověka, který byl v jiné hospitalizaci registrován jako „pád“) byla datovým výstupem složitá síť přiřazení pádů a kontrol. Cílem následných redukcí bylo transformovat síť do bipartitního grafu při zachování následujících principů: „ Jedinec, který se objevil zároveň v roli pádu i kontrol, byl upřed- nostněn v roli pádu a všechny uzly navrhující jej jako kontrolu byly odstraněny. „ Násobné pády téhož pacienta nebyly pro účel matchingu považo- vány za pseudoreplikace. Výsledkem párování kontrol s případy bylo maximálně možné přiřazení ke každému pádu pět věkově a počtem léků co nejbliž- ších kontrolních pacientů. Optimalizace zajistila srovnatelnost pádu a kontrol ve věku (p = 0,62, Cohen’s d = 0,004). Rozdíl v počtu léků byl signifikantní (p < 0,001). Nicméně stále byl přítomen small effect size (Cohen’s d = 0,26). Naprostou statistickou shodu v počtech léků mezi pády a kontrolami nebylo možné zajistit ani optimalizací, v nichž počet léků vystupoval jako jediné kritérium. Po párování kontrol s případy bylo k dispozici ve skupině případů 392 pacientů s pádem a ve skupině kontrol 1 843 pacientů s podob- nými charakteristikami bez pádu. K celkem 378 pádům bylo možno přiřadit alespoň tři vhodné kontroly, celkem bylo využito 1821 kontrol (viz schéma 1). Výsledky Oba soubory byly prakticky shodné v oblasti pohlaví, věku a počtu léků. Ve skupině případů pádů bylo 47,4 % mužů a 52,6 % žen. V kon- trolní skupině bylo 47,5 % mužů a 52,5 % žen. Medián roku narození pacientů, kteří upadli (cases) byl 1937 (IQR 1931; 1945). Medián roku narození pacientů bez pádu (controls) byl 1938 (IQR 1932; 1945). Pacienti s pádem užívali v mediánu osm léků (IQR 6; 11). Pacienti bez pádů užívali v mediánu také osm léků (IQR 5; 10). Čtrnáct pacientů spadlo 2× a tři pacienti spadli 3×. Demence včetně Alzheimerovy choroby byla nejvíce rizikovou diagnózou pro pád. Odhad rizika pádu OR pro demenci je 2,74 (95 %: Confidence Interval CI 2,01–3,76). U pacientů bez demence byla nejvíce rizikovou diagnózou prodě- laná cévní mozková příhoda v posledních 12 měsících. Odhad rizika pádu je 6,83 (95 % CI: 3,47–13,45). Dle třídění do první úrovně ATC (anatomicko‑terapeuticko‑chemická klasifikace) bylo s pádem signifikantně (p < 0,05) asociováno užívání léčiv ze skupiny N (nervový systém), S (smyslové orgány), G (urogenitální trakt a pohlavní hormony) a J (antiinfektiva pro systémovou aplikaci) oproti kontrolám. Při podrobnějším třídění dle ATC skupin byla signifikance zjištěna u léků N05 (psycholeptika) (p < 0,001), N05A (antipsychotika) (p < 0,001) a z nich konkrétně u tiapridalu (p < 0,001). 1 2 3 4 5 „ Falls – 479, Controls – 4046 (3011) „ Vyřazeny nejasně zadané pády (2) „ Falls – 477, Controls – 4024 (3002) „ Vyřazeny pády, jejichž kontroly neměly zadanou alespoň jednu kontrolu (38) „ Falls – 439, Controls – 4024 (3002) „ Vyřazeny pády jejihž kontroly neměly zadanou farmakoterapii (31) „ Falls – 408, Controls – 3450 (2566) „ Matching – možno namatchovat 392 pádů a 1821 individuálních kontrol „ Vyřazeny pády, ke kterým nešlo přiřadit alespoň tři kontroly (14) „ Konečný počet „ Falls – 378, Controls – 1821 Schéma 1. Výběr skupiny případů pádů (cases falls) a skupiny kontrol (controls)