Vnitřní lékařství 7/2021

PŮVODNÍ PRÁCE Monitoring a analýza rizikových faktorů pádů pacientů hospitalizovaných v nemocnicích E6 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék 2021; 67(7): E3–E7 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz U léčiv ATC skupiny S (smyslové orgány) se signifikance týkala pouze skupiny S01 – oftalmologika (p = 0,013). Při užití regresní analýzy do třetí úrovně ATC klasifikace byla nejrizi- kovější kombinací pro pád kombinace léků skupiny N05 (psycholeptika) + A07 (antidiarhoika, střevní protizánětlivá a protiinfekční léčiva) + P01 (antiprotozoika – metronidazol). Odhad rizika pádu (OR) pro kombinaci léků ve skupině N05 (psycholeptika) a A07 (antidiarhoika) je 3,04; 95 % CI: 1,8–4,96. Pacienti s pádem statisticky významně více uváděli předchozí pád v anamnéze (65,9 %) než pacienti bez pádu (40,7 %); p < 0,001. Síla efektu (effect size r = 0,362) tohoto vztahu je střední až podstatná. Test Chí kvadrát potvrdil, že u pacientů, kteří během hospitalizace upadli, bylo při příjmu sestrou vyhodnoceno vyšší riziko pádu (80,6 %) než u pacientů, kteří během hospitalizace neupadli (72,9 %), p = 0,002. Míra efektu tohoto vztahu je však velmi malá (r = 0,067). Byla prokázána statisticky významná souvislost mezi zmateností pacienta a rizikem pádu. U třetiny pacientů s pádem (34,9 %) byla v anamnéze uvedena zmatenost. Zatímco v kontrolní skupině pacien- tů bez pádu byla uvedena zmatenost u 13,6 % respondentů. Platí, že v případě zmatenosti pacienta je riziko pádu významně vyšší (p < 0,001). Síla efektu tohoto vztahu je na základě výpočtu Cramerova V nízká až střední (r = 0,215). Stejně tak neklid pacienta zvyšuje riziko jeho pádu (p < 0,001), síla efektu je nízká (r = 0,131). Zcela logicky mobilita pacienta statisticky významně zvyšuje riziko pádu pacientů (p < 0,001). Zejména pacienti chodící s hůlkou a chodící s dopomocí mají vyšší riziko pádu. Síla asociace je nízká až střední (r = 0,139). Ve skupině pacientů s pádem byli statisticky významně častěji zastoupeni pacienti vyžadující zvýšený dohled (55,4 %) než ve skupině pacientů bez pádu (45,6 %), p = 0,002, viz Tab. 1. Fyzioterapie (rehabilitace) pacienta byla v našem výzkumu prokázá- na jako ochranný faktor, který snižuje riziko pádu. Ve skupině pacientů s pádem docházelo k pádu ve významně větší míře, pokud nebyla rehabilitace zahájena. Skutečnost, zda byla rehabilitace zahájena či nikoliv tedy významně souvisí s rizikem pádu (p < 0,001). Síla vztahu je nízká (r = 0,102). V případě měření BMI byl identifikován statisticky významný roz- díl mezi skupinou s pádem a bez pádu. U skupiny bez pádu (kont- rolní) byl identifikován v průměru statisticky vyšší index hmotnosti (BMI > 25 kg/m 2 = 47,0 %) než u skupiny s pádem (BMI > 25 kg/m 2 = 42,4 %), p = 0,026. Efekt účinku tohoto rozdílu je však zanedbatelný (effect size – hodnota Cohenova d = 0,011) (Tab. 1). Diskuze Cílem výzkumné studie bylo identifikovat farmakologické a nefar- makologické příčiny pádů hospitalizovaných pacientů. V našem výzkumu byla prokázána statisticky významná souvislost mezi zmateností pacienta a rizikem pádu. U třetiny pacientů s pádem (34,9 %) byla v anamnéze uvedena zmatenost. Zatímco v kontrolní skupině pacientů bez pádu byla uvedena zmatenost u 13, 6 % re- spondentů. Kognitivní poškození s poruchami chování, poruchami pohybli- vosti, léčivy zvyšujícími riziko pádu představuje rizikovou kombinaci faktorů přispívajících k opakovaným pádům křehkých geriatrických pacientů (3, 10, 11). V naší studii pacienti s pádem statisticky význam- ně více uváděli předchozí pád v anamnéze (65,9 %) než pacienti bez pádu (40,7 %). Pády byly již dříve identifikovány jako hlavní příčina zranění u lidí s demencí, přičemž klinické studie naznačují, že 60 % lidí s demencí má nejméně jeden pád ročně (12). Kognitivní porucha, a zejména delirium, patří mezi rizikové faktory pro pády starších dospělých v nemocnici (13). Nanda et al. (14) ve své studii rovněž identifikovali pády v anamnéze, zhoršený úsudek, zhoršenou chůzi, závratě, bludy, delirium, chronické užívání sedativních nebo antipsychotických látek a anticholinergní medikaci jako faktory, které významně zvyšují riziko pádu. Také demen- ce včetně Alzheimerovy choroby byla v naší studii nejvíce rizikovou diagnózou pro pád (OR 2,47). V naší studii u pacientů bez demence byla nejvíce rizikovou diagnózou prodělaná cévní mozková příhoda v posledních 12 mě- sících (OR 6,83). U této skupiny pacientů existují specifické rizikové faktory včetně jednostranné slabosti, hemisenzorického nebo vi- zuálního postižení, narušené koordinace, defektů zorného pole, percepčních obtíží a kognitivních problémů. Kromě těchto jsou u jedinců s cévní mozkovou příhodou pravděpodobnější i další související rizikové faktory pro pády, včetně diabetu, užívání léků na zvýšení rizika pádu, fibrilace síní a dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů (15). Proto by měli být všichni pacienti po CMP bráni jako vysoce rizikoví. Při podrobnějším třídění dle ATC skupin byla signifikance zjištěna u léků N05 (psycholeptika), N05A (antipsychotika) a z nich konkrétně u tiapridalu. Pacienti s pády častěji užívali Tiapridal (tiaprid). K častým nežádoucím účinkům tohoto léku patří nespavost (insomnie) a agito- vanost, k méně častým pak hypotenze, zejména ortostatická, vzácně se mohou objevit maligní arytmie (16). Všechny výše uvedené nežádoucí účinky mohou zapříčinit pád. U léčiv ATC skupiny S (smyslové orgány) se signifikance týkala pouze skupiny S01 – oftalmologika. Chronicky nemocní užívají nej- častěji antiglaukomatika a ta mají mezi nežádoucími účinky uvedeno Tab. 1. Signifikance vybraných rizikových a protektivních faktorů Rizikový faktor Asymp. Sig. (2-sided) Effect size Síla efektu Pád v anamnéze < 0,001 0,362 střední až podstatná Riziko pádu při příjmu 0,002 0,067 velmi malá Snížená mobilita < 0,001 0,139 malá Pacienti vyžadující zvýšený dohled 0,002 0,088 velmi malá Zmatenost pacienta < 0,001 0,215 nízká až střední Neklid pacienta < 0,001 0,131 malá Protektivní faktor Asymp. Sig. (2-sided) Effect size Síla efektu Zahájení fyzioterapie < 0,001 0,102 nízká až střední BMI > 25 kg/m 2 0,026 0,011 zanedbatelná