PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Reaktivní, infekční nebo postinfekční artritida? 450 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2022;68(7):449-453 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Po celou dobu až do současnosti se rozšiřoval a rozšiřuje seznam vyvolávajících patogenů ReA, a to nejen bakteriálních, ale i parazitů a virů, včetně covidu-19. Jimi vyvolané artritidy nemusí mít charakteri‑ stický klinický obraz. Proto někteří autoři upřednostňují širokou definici ReA: „Každá nová artritida, kterou předcházela jakákoliv infekce jakékoliv sliznice, je ReA“. Volání pro novou, silnou a jednotně používanou definici ReA se tak ještě více zintenzivnilo (4). To dále komplikuje situaci a část autorů jako ReA považuje jen artri‑ tidy vyvolané klasickými patogeny s typickou gastro- nebo urogenitální infekcí a klasickým klinickým obrazem. Pro ostatní aseptické artritidy vyvolané infekcí používají termín postinfekční artritidy. Většina autorů však používá termín reaktivní artritida pro obě entity (5) a někteří vý‑ znamní odborníci pokládají termín postinfekční artritida již za zbytečný. To vše u internistů a praktických lékařů může vyvolat zmatek. Ten zvyšují i názory některých odborníků, že jde o infekční, a ne reaktivní artritidu. Morrison a Inman (6) pokládají chlamydiemi vyvolanou ReA za infekční (variantu septické artritidy) a podle Mezinárodní klasifikace nemocí navrhují její zařazení mezi Infekční artropatie – M01. Podobně Bojovič et al. (7) pokládají toto onemocnění za „více infekční“ než „reaktivní“. V následujícím textu probereme základní novinky od epidemiologie až po léčbu ReA. Epidemiologie Epidemiologické údaje jsou nepřesné a v jednotlivých zemích se značně liší, neboť je ovlivňuje celá řada faktorů, zejména geografie, vy‑ volávající infekční patogen a přítomnost HLA‑B27 v populaci, možnosti diagnostiky atd. Proto se roční incidence onemocnění v literatuře uvádí v širokém intervalu od 0,6–27/100 000. Ke zvýšení incidence ReA došlo v sub‑Saharské oblasti Afriky, a to v souvislosti s HIV infekcí (častější výskyt infekcí u této nemoci). Na rozdíl od bělochů šlo téměř ve všech případech o HLA‑B27 negativní jedince. Naproti tomu ve vyspělých zemích incidence ReA pomalu klesá. V USA frekvenci ReA odhadují na 3,5–5 případů na 100 000 obyvatel. Incidence ReA v ČR u dospělých byla 9,3/100 000/rok, prevalence 91,3 /100 000/rok (8). Údaje o výskytu ReA v rozvojových zemích se pokládají za podhodnocené. Z hlediska místa infekce dochází k ReA nejčastěji po urogenitální (kolem 3–8 %) a po gastrointestní infekci (kolem 1–1,5 %). Etiologie Seznam vyvolávajících patogenů při vzniku koncepce ReA ješ‑ tě nebyl stanoven a vznikl až mnohem později po shodě expertů a zahrnoval seznam gastrointestinálních a urogenitálních patogenů (3). Mezi nejčastější vyvolávající agens patří Chlamydia trachomatis, z gastrointestinálních Shigella, Salmonella, Yersinia a Campylobacter. V tabulce 2 jsou uvedeny patogeny vyvolávající ReA od klasických po méně časté, nebo vzácně vyvolávající ReA (9–10). Seznam pato‑ genů se neustále rozšiřuje. Kromě mikrobiálních patogenů (Calmette – Guerin Bacillus, Borrelia burgdorferi) a parazitů (Cryptosporidium, Giardia lamblia, Strongyloides sp.) jsou to i viry (HIV, Parvovirus B19, Chikungunya virus a také i SARS-Cov-2 atd. Předpoklad, že viry mo‑ hou vyvolávat „reaktivní artritidy“, je značně kontroverzní a ani mezi odborníky není na tento problém jednoznačný názor. Část z nich viry Tab. 1. Významné práce v dosavadní historii ReA Autor Popis Zdroj Reiter H. První popis onemocnění Dtsch med Wschr. 1916; 42:1535-6. Fiessinger N, Leroy E První popis onemocnění Bull Soc Med Hôp Paris. 1916;40:2030-2069 Ahvonen P et al. Koncepce reaktivní artritidy Acta Rheumatol. 1969;15(3):232-253 Aho K et al. Vztah Rea k HLA-B27 Lancet 1973;2(7821):157 Moll JM et al. Koncepce seronegativních spondyloartritid Medicine 1974;53(5):343-64 Kuipers JG et al. Průkaz C. trachomatis v kloubu J Clin Microbiol. 1995;33(12):3186-90 Braun J et al. Diagnostická kritéria Rea J Rheumatol. 2000;27(9):2185-92 Jaton K et al. Detekce C. trachomatis pomocí PCR (zlepšení metody) J Med Microbiol. 2006;55(Pt12):1667-74 Zeidler H et al. Seznam patogenů vyvolávajících Rea Curr Rheumatol Rep. 2021;23(7):53 Tab. 2. Infekce asociované s ReA (upraveno podle 9 a 10) Časté Méně časté 1. Urogenitální trakt Chlamydia trachomatis Gardnerella vaginalis Human immunodeficiency virus Mycoplasma genitalium/hominis/ orale Neisseria gonorrhoea Ureaplasma urealyticum 2. Gastrointestinální trakt Yersinia enterocolitica 03, 08, and 09 Yersinia pseudotuberculosis Salmonella enteritica serovars Typhimurium enteritidis Paratyphi B and C, and others Shigella flexneri, S. sonnei and S. dysenteriae Campylobacter jejuni Blastocystosis Clostridium difficile Cyclospora cavetanensis Escherichia coli Hafnia alvei Helicobacter pylori Microsporidia Strongyloides stercoralis Tropheryma whipplei Vibrio parahemolyticus Amoebae: Cryptosporidium Entamoeba histolytica Entamoeba hartmanni Giardia lamblia 3. Respirační trakt Chlamydia pneumoniae Beta‑haemol.Streptococci Mycoplasma pneumonie Neisseria meningitidis Mycobacterium tuberculosis 4 Jiné (kůže, měkké tkáně) Bartonella henselae Borrelia burgdorferi Brucella abortus/mellitensis Bacillus Calmette‑Guerin (intravesikálně) Coxiella burneti Leptospira Propionibacterium acnes atd. 5. Vakcíny Hepatitida B Chřipka Spalničky, příušnice Tetanus Břišní tyfus
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=