PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Infekční komplikace syndromu diabetické nohy – diagnostika a léčba 28 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2023;69(1):25-30 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz šlach, plantární aponeurózy apod. K potvrzení diagnózy OM je možnost provedení kostní biopsie, která má i svá rizika, např. rozsev infekce do zatím nepostižených tkání (32). Vzorky z kostní biopsie se doporučuje odeslat jak na mikrobiologické, tak histologické vyšetření. Klasifikace infekce u syndromu diabetické nohy Většina v současnosti používaných klasifikací pro SDN zahrnuje zhodnocení infekce. Ta je však u některých klasifikací definována velice nespecificky, a proto se spíše doporučuje používat klasifikace, které mají infekci jasně definovanou a jsou validovány, že míra závažnosti infekce je spojena s větší pravděpodobností hospitalizace, s delším pobytem v nemocnici, či s větší pravděpodobností amputace. Tato kritéria splňují v podstatě 3 klasifikační systémy – IWGDF/IDSA – Tab. 1 (10), WIfI (wound, ischemia, foot infection = rána, ischemie, infekce nohou) (33) a SINBAD (Site, Ischemia, Neuropathy, Bacterial infection, Depth = lokalizace, ischemie, neuropatie, bakteriální infekce a hloubka) (34). Pro lékaře je relativně snadné tyto klasifikace používat, protože vyžadují pouze klinické vyšetření a standardní laboratorní a zobrazovací metody (35). Terapie infekce u syndromu diabetické nohy Léčba SDN je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Musí být komplexní, což vyžaduje spolupráci celé řady odborníků (1). U řady pacientů je vhodná hospitalizace, a to zejmé‑ na u těch, kteří vyžadují intenzivnější sledování při progresi lokálních a systémových známek infekce; k urychlení diagnostiky (zobrazovací metody, ischémie apod.); podávání parenterální antibiotické terapie a při indikaci chirurgické léčby (Schéma 1). Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací včetně těch infikovaných je jejich maximální odlehčení (36). Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a je vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. K odlehčení defektů je využívána celá řada opatření a pomůcek. Mezi tyto pomůcky patří terapeutická obuv, TCC, ortézy (RCC – remo‑ vable contact cast) RWC – removable walking cast), které se používají Pacient s ulcerací nohy Perorálně ATB Chirurg – při progresi Kontrola kultivací (kontrola stavu a 2–7 dní) Parenterálně ATB Chirurg – konzultace vždy Mikrobiolog/infekcionista (kontrola každých 24 hodin) Standardní terapie ne ne Infekce? Mírně/středně závažná Závažná ano ano Hospitalizace? zhoršení zlepšení Schéma 1. Management péče o pacienta s podezřením na infekci v rámci syndromu diabetické nohy Tab. 1. IWGDF/IDSA klasifikace (1) Klinický obraz Závažnost infekce PEDIS Žádné systémové nebo lokální symptomy nebo známky infekce Neinfikovaná 1 Infekce nohy* bez systémových projevů zahrnující pouze kůži nebo podkožní tkáň (nikoli hlubší tkáně) a erytém nepřesahuje > 2 cm** v okolí rány Mírná 2 Infekce nohy* bez systémových projevů zahrnující: erytém přesahující ≥ 2 cm* od okraje rány a/ nebo postižení tkáně hlubší než kůže a podkoží (např. šlacha, sval, kloub, kost) Středně závažná 3 Jakákoli infekce nohy* s přidruženými systémovými projevy syndromu systémové zánětlivé odpovědi [SIRS], charakterizovaná ≥ 2 z následujících známek: Teplota > 38 °C nebo < 36 °C Srdeční frekvence > 90 tepů/minutu Rychlost dýchání > 20 dechů/minutu nebo PaCO2 < 4,3 kPa (32 mm Hg) Počet leukocytů > 12 000/mm3 nebo < 4 000 mm3 nebo > 10 % nezralých forem Závažná 4 *Infekce nohy znamená, že jsou přítomny alespoň dvě z těchto známek: lokální otok nebo indurace; erytém> 0,5 cm kolem rány; lokální brnění nebo bolest; lokální zvýšení teploty; nebo purulentní sekrece
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=