HLAVNÍ TÉMA Specifika diagnostiky a léčby multimorbidních pacientů | 177 / Vnitř Lék. 2023;69(3):173-180 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz vence (např. použití pomůcek zlepšení zraku či sluchu) pozitivně ovlivní kvalitu života pacienta. Součástí péče o pacienta s multimorbiditou je i spolupráce s rodinou, vyhodnocení jeho zázemí. Dlouhodobé stonání je vždy i problémem bio‑psycho‑sociálním. Součástí péče o závažně multimorbidního pacienta je proto také případná indikace návštěvní, denní, nebo pobytové ošetřovatelské péče. Většina pacientů, kteří trpí některým chronickým onemocněním, nemívají toto onemocnění izolovaně, a naplní tedy definici multimor‑ bidity. Většina existujících doporučených postupů je však vytvářena specialisty z jednotlivých medicínských oborů (za interní odbornosti např. kardiology, nefrology, revmatology, diabetology atd.). Proto někte‑ rá z doporučení nemusejí zohledňovat častou multimorbiditu pacientů a také polypragmazii, která ji logicky doprovází. Další komplikací pro adaptaci doporučených postupů u multimorbidních pacientů je sku‑ tečnost, že guidelines pro léčbu jednotlivých diagnóz samozřejmě vy‑ cházejí především z výsledků klinických hodnocení. Populace zahrnutá do většiny klinických hodnocení, jejichž výsledky představují podklady pro „evidence‑based“ medicínu, je však bohužel populací selektovanou. Důvodem jsou jak zařazovací a vyřazovací kritéria studií, tak přístup studijních lékařů k pacientům s multimorbiditou. Některé komorbidity neumožňují pacienta do studií zařadit (často je to závažnější stupeň renální insuficience). Závažnější multimorbidita pacientů je bohužel také faktorem diskriminujícím z pohledu investigátorů – tito pacienti mají častěji akutní zhoršení zdravotního stavu, včetně neplánovaných hospitalizací, a jsou z hlediska studijního lékaře obecně „náročnější“. Při volbě terapeutických postupů u pacientů s multimorbiditou tedy nelze slepě následovat doporučené postupy, ale musíme zohlednit další přítomná onemocnění a léčbu individualizovat. Rizikem je především nadměrná zátěž pacienta, vysoký počet současně užívané medikace, a také možné nežádoucí účinky léčby, které mohou ve svém důsledku pacienta spíše poškodit (18, 19). Přesná doporučení pro léčebné postupy pro všechny možné kombinace chronických onemocnění budou těžko někdy k dispozici, ale je pozitivní, že řada recentně publikovaných gui‑ delines již na multimorbidní pacienty a seniory myslí, a specifika léčby v těchto situacích zohledňuje (20). S multimorbiditou úzce souvisí také problematika polypragmazie (21) (Obr. 3). Nejčastější definice polypragmazie je současné užívání 5 léčiv a excesivní polypragmazie (polypharmacy) je definována jako Obr. 3. Multimorbidita a polypragmazie (21)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=