PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Dyslipidemie – známá neznámá 306 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2023;69(5):305-311 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz studií však vyplývá, že prevalence DLP je velmi vysoká – dle některých zdrojů 50–65 % dospělé populace nemá optimální parametry lipidového spektra (1, 2). Dyslipidemie jako rizikový faktor Dyslipidemie, respektive lipoproteinové částice obsahující cholesterol a apolipoprotein B (apoB, zejména LDL‑částice), hrají klíčovou roli v procesu aterogenního postižení cévní stěny a v současnosti jsou považovány za jediný kauzální rizikový faktor (RF) aterosklerotických kardiovaskulárních (KV) onemocnění (ASKVO), přičemž ostatní RF, jako např. arteriální hypertenze, kouření či diabetes mellitus (DM), jsou označovány pouze za iniciátory či akcelerátory aterogeneze (3, 4). V kontextu těžké hypertriglyceridemie (HTG, hladina triglyceridů (TG) opakovaně > 10 mmol/l) představuje DLP také významný RF rozvoje akutní pankreatitidy, kdy se uvádí, že riziko pankreatitidy u nemocných s TG > 10 mmol/l může být až 350× vyšší ve srovnání s populací pacientů s TG < 9 mmol/l (5). Jak klasifikujeme dyslipidemie? První – základní – klasifikací je rozdělení DLP dle etiologie, tj. na primární – geneticky determinované (mono-, oligo- či polygenní), a sekundární – vznikající v důsledku jiných onemocnění, patologických stavů či exogenních příčin. Jakkoli nutno podotknout, že u většiny DLP se předpokládá etiologie kombinovaná, tj. vrozená predispozice agravovaná dalšími faktory, např. vlivem životního stylu. Pro přehlednost je problematika sumarizována v tabulkách 1, 2 (6–8). Jako zdaleka nejčastější se užívá rozdělení dle fenotypu, kdy je rozlišována izolovaná hypercholesterolemie, izolovaná HTG a smíšená DLP. Poslední, dnes již nepoužívanou, modalitou je dělení dle původní Fredricksonovy klasifikace, jež odlišuje 5 typů DLP v závislosti na rozdílné elektroforetické pohyblivosti dílčích lipoproteinových částic a vzhledu séra (Tab. 3) (9). Základem je vyloučení sekundární etiologie… Zachytíme‑li nově u pacienta DLP, vždy bychom měli v úvodu vyloučit její možnou sekundární etiologii. Základem je důkladné odebrání anamnestických dat se zaměřením na: osobní anamnézu – pátráme po možných onemocněních, jež by mohla vést k manifestaci DLP (typicky hypotyreóza, primozáchyt či dekompenzace DM – více Tab. 2), či přítomnosti již manifestního ASKVO; cenný je také dotaz na břišní diskomfort či anamnézu (recidivujících) pankreatitid, rodinnou anamnézu (RA) – pozitivní RA definujeme jako manifestaci ASKVO do 55 let u muže, resp. 60 let u ženy, farmakologickou anamnézu – celá řada běžně užívaných léků může vést k alteraci lipidogramu, podrobněji Tab. 4, abúzus – zcela zásadní je informace o konzumaci alkoholu a tabákových výrobků (8). Tab. 1. Primární, geneticky podmíněné DLP, upraveno dle (6) Porucha Prevalence Geny Lipidogram Heterozygotní familiární hypercholesterolemie 1 : 200 LDLR APOB PCSK9 TC > 8 mmol/l LDL-C > 5 mmol/l Homozygotní familiární hypercholesterolemie 1 : 160 000–300 000 LDLR APOB PCSK9 LDL-C ↑↑ (často extrémní hodnoty) Polygenní hypercholesterolemie — Polygenní dědičnost – kumulace řady DNA variant malého efektu Variabilní – TC i LDL-C ↑, TG < 1,7 mmol/l, Familiární kombinovaná hyperlipidemie 1 : 100 Polygenní dědičnost – kumulace řady DNA variant malého efektu LDL-C ↑, TG ↑, apoB ↑ Familiární dysbetalipoproteinemie 1 : 500 APOE atypické VLDL ↑↑, poměr TC/TG 2(1) : 1, TC > 5 mmol/l, TG > 3 mmol/l Familiární deficit lipoproteinové lipázy 1 : 1 000 000 LPL, APOC2, … Chylomikra ↑↑, VLDL-C ↑↑, extrémní elevace TG LDLR – gen pro LDL receptor, APOB – gen pro apolipoprotein B, PCSK9 – gen pro proprotein konvertázu subtilisin/kexin typu 9, APOE – gen pro apolipoprotein E, LPL – gen pro lipoproteinovou lipázu, APOC2 – gen pro apolipoprotein C2 (kofaktor LPL), LDL – low density lipoprotein, VLDL – very low density lipoprotein, LDL-C – LDL-cholesterol, VLDL-C – VLDL-cholesterol, TC – celkový cholesterol, TG – triglyceridy Tab. 2. Některé stavy s možným výskytem sekundární DLP, upraveno dle (8) Endokrinopatie Onemocnění ledvin Tyreopatie Hypofyzární onemocnění Těhotenství (jakkoli je stavem fyziologickým) Nefrotický syndrom Chronické onemocnění ledvin Diabetes mellitus (dekompenzace či primozáchyt) Polékové (viz Tab. 4) Nutriční Jaterní onemocnění Obezita Abúzus alkoholu Mentální anorexie Primární biliární cholangoitida Hepatocelulární onemocnění Nadprodukce imunoglobulinů Mnohočetný myelom Makroglobulinemie Systémový lupus erythematodes Tab. 3. Fredricksonova klasifikace DLP, upraveno dle (9) Typ DLP Prevalence Elektroforéza (převažující frakce); charakter DLP Vzhled séra I 1 % Chylomikra; zejména elevace TG, méně cholesterolu Smetanové IIa IIb 10–15 % 22–25 % LDL; elevace cholesterolu VLDL, LDL; elevace zejména cholesterolu Čiré Opalescentní III 1–5 % LDL, atypické VLDL; smíšená DLP Zkalené IV 50–60 % VLDL; elevace zejména cholesterolu Zkalené V 1–5 % VLDL, chylomikra; smíšená DLP, převažující elevace TG Smetanové
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=