PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Úspěšná léčba SAPHO syndromu (nebakteriální osteomyelitidy a akné) anakinrou a denosumabem. Popis případu a přehled léčebných možností | E5 / Vnitř Lék. 2023;69(5):E4-E14 / VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ www.casopisvnitrnilekarstvi.cz physical deterioration and acne type skin lesions. Laboratory tests revealed abnormal elevation of inflammatory markers. Imaging studies illustrated multiple osteolytic bone lesions and paraosseal infiltrates. According to the set of criteria diagnosis of SAPHO syndrome was stated. The patient was treated with glucocorticoids and non-steroidal anti-inflammatory drugs (NSAIDs), but only high dose dexamethasone and prednisone were effective. Daily subcutaneous administration of anakinra at the dose of 100 mg was initiated due to limited response to more classical therapies. Because of planned mandibular osteosynthesis initiation of denosumab was preferred before bisphosphonates. Therapeutic response was confirmed by FDG-PET/MR after 5 months of anakinra and denosumab therapy, showing decreased accumulation of FDG in periosteal and paraosseal infiltrates. Inflammatory markers significantly decreased, bone pain deferred but skin manifestation receded only partially. Therefore the response was evaluated as partial remission. Key words: osteitis, osteomyelitis, SAPHO syndrome, anakinra, denosumab, multiple bone osteolysis. Úvod a charakteristika SAPHO syndromu SAPHO syndrom je akronym vytvořený z názvů typických př znaků této nemoci: Synovitis, Akné, Pustulosis, Hyperostosis, Osteitis. Prvn popis SAPHO syndromu je z roku 1988 (1). Etiopatogeneze tohoto syndromu nebyla v době prvn ho popisu jasná, a tak ani nebylo jasné, do které kategorie tento syndrom zařadit. Až poté, co byla po roce 2000 definována skupina autoinflamatornch chorob, byl SAPHO syndrom přiřazen do této skupiny. Autoinflamatorn onemocněn jsou charakterizována výraznými známkami zánětu na podkladě poruchy regulačnch mechanismů zánětu na úrovni vrozené imunity. Tvoř vzácnou a relativně recentně popsanou kategorii poruch imunity s postupně narůstajcm počtem definovaných klinických jednotek. Skupina autoinflamatornch chorob čtá dle zprávy International Union of Immunological Societies celkem 37 monogennch autoinflamatornch chorob. Dále obsahuje četné autoinflamatorn choroby, u kterých zatm nebyla odhalena genetická podstata (2). K těm geneticky nedefinovaným patř syndrom Schnitzlerové a Stillova choroba vznikaj c v dospělosti, s nimiž jsme se u na ich pacientů již setkali, a také SAPHO syndrom. V roce 2013, tedy před 10 lety, byla definována skupina autoinflamatorn ch chorob, které postihuj kosti. Některé choroby z této skupiny jsou již geneticky definované (monogenn ), ale vedle nich existuje skupina geneticky nedefinovaných autoinflamatorn ch kostn ch chorob, k nimž patř SAPHO syndrom, kterému věnujeme tento text (1). Na možnost SAPHO syndromu je vhodné pomyslet u pacientů, jejichž subjektivn potže a klinické nálezy odpovdaj osteitidě, hyperostóze, synovitidě, artropatii a entenzopatii provázené otokem postižených oblast. Při uvedených lokalizovaných zánětlivých procesech může být přtomna horečka jako odraz systémové zánětlivé reakce. Zánětlivé změny při SAPHO syndromu postihuj nejčastěji sternokostáln a sternoklavikulárn klouby, přpadně sakroiliakáln, kyčeln či kolenn klouby. Uvedené kostn a kloubn zánětlivé postižen může být provázeno kožnmi projevy typu akné, ale může prob hat i bez kožnch projevů. Na na e pracovi tě přivedla pacienta osteolýza provázená zánětlivými projevy s podezřenm na malign krevn onemocněn typu mnohočetného myelomu, lymfomu nebo Castlemanovy choroby. Vzhledem k vzácnosti této klinické jednotky uvádme popis přpadu a přehled současných léčebných možnost. Biologická léčba velmi výrazně zlep ila prognózu nemocných. Popis případu Diagnózu SAPHO syndromu jsme stanovili v roce 2022 u muže ve věku 42 let. Prvn problémy začal pociťovat v únoru 2021, po extrakci třetho moláru z mandibuly vlevo. Při tomto výkonu byla odebrána granulačn tkáň ze zubn ho lůžka k histologickému vy etřen . Hodnot c patolog popsal nespecifické zánětlivé změny kosti. Následně v březnu roku 2021 začaly bolesti v zádech, v oblasti hrudn a bedern páteře a sakroiliakáln ho sklouben a postupně se obnovily bolesti v doln čelisti v mstech extrahovaného moláru. Změny v čelisti ilustruje obrázek 1. Pro bolesti způsobené patologickou frakturou mandibuly v oblasti levého čelistn ho úhlu byla provedena revize fraktury a resekce postižené kosti. Při dalším vy etřen byla sonograficky detekována mrně zvět ená krčn uzlina, která byla vyjmuta pro histologické vy etřen. Morfologicky byl v uzlině popsán obraz, který by mohl odpovdat Castlemanově nemoci. V té době udával úbytek hmotnosti z 96 kg na 56 kg, na čemž se jistě také v posledn době pod lely problémy s př - jmem potravy po operaci doln čelisti. Při přeložen na na e pracovi tě v červenci 2022 byl pacient značně kachektický, upoután na lůžko s končetinami ve flekčn poloze, pohyb v končetinách byl limitován výraznou synovitidou nosných kloubů doln ch končetin, ale postižené byly i klouby horn ch končetin. Dominovaly velmi silné bolesti kloubů, svalů, celého těla. Analgetická léčba, včetně silných opioidů, tyto bolesti zmrnila pouze částečně. Vstupn laboratorn parametry odpov daly nebakteriáln mu zánětlivému procesu s hodně vysokou hodnotou CRP a normáln hodnotou prokalcitoninu. Hematologické vy etřen krve prokázalo změny odpov daj c anémii chronických chorob, v tomto přpadě anémii spojenou s chronickým zánětem: leukocyty 12,8 × 109/l (norma 4–10 × 109/l), hemoglobin 86 g/l (norma 135–175 g/l), trombocyty 626 × 109/l, (norma 150–400 × 109/l). Koagulačn vy etřen prokázalo zvý ený fibrinogen, který byl vyšš než 7 g/l (norma 1,8–4,2 g/l). Biochemické vy etřen prokázalo zvý ené CRP 136 mg/l (norma 0–5 mg/l), prokalcitonin byl 0,22 µg/l (norma 0,00–0,50 µg/l, kreatinin 37 µmol/l (norma 59–104 µmol) vyšš byly hodnoty GGT 2,10 µkat/l (norma 0,17–1,19 µkat/l) a ALP 4,67 µkat/l (norma 0,67–2,15 µkat/l), Ferritin 588 µg/l (norma 30–400 µg/l), Fe 2,7 µmol/l (norma 5,8–34,5 µmol/l). V séru byla zvý ená koncentrace IgG (31,7 g/l) a volných lehkých řetězců obou typů (free kappa 104 mg/l, free lambda 57,4 mg/l) s hraničnm poměrem free kappa/free lambda (1,81; referenčn meze dle
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=