HLAVNÍ TÉMA Farmakologická léčba arteriální hypertenze u starých a velmi starých nemocných v současných EBM doporučeních 428 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2024;70(7):419-429 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz jeme kličková diuretika (pokud je podáván ve vyšších dávkách, tj. > 40 mg furosemidu denně) pro riziko retence tekutin při náhlém vysazení. Opatrně vysazujeme i vyšší dávky antihypertenziv (týká se např. amlodipinu 20 mg, enalaprilu 40 mg a vyšších dávek sartanů). Doporučeno je monitorování STK, obvykle po 4 týdnech od vysazení/ snížení dávky ověříme, že se hodnoty nezvyšují nad doporučenou cílovou hodnotu. Pokud je kontrola TK po vysazení nedostatečná, je možné navrátit medikaci, dle možností v nižší dávce. Klinické dilema při realizaci depreskripce dobře reflektuje i klinické doporučení z roku 2023, které podrobně rozebírá postup léčby hypertenze dvěma ve stáří rizikovými skupinami antihypertenziv – centrálně působícími antihypertenzivy a alfa-blokátory u pacientů s pády a navrhuje algoritmus pro terapeutickou rozvahu a jejich depreskripci. Závěr Farmakologická léčba hypertenze u velmi starých a křehkých seniorů přináší řadu úskalí. Jde především o měnící se poměr přínos/ riziko léčby, kdy i přes signifikantní účinnost se snížením CMP a dalších kardiovaskulárních příhod narůstá s věkem a křehkostí riziko léčby – tedy nežádoucích účinků antihypertenziv. Proto u starých hypertoniků provádíme širší diagnostiku hypertenze doplněnou o funkční zhodnocení Identifikace vhodných pacientů 1 Měření krevního tlaku 2 Identifikace léků k depreskripci 3 Vysazování medikace 4 Monitorování výsledků 5 Starší osoby (75+ let) s vysokým rizikem nežádoucích účinků v důsledku: Anamnéza NÚL (např. pády, synkopa, akutní poškození ledvin) Vysoké předpokládané riziko závažných NÚL Středně těžká až těžká křehkost Zkontrolujte, zda systolický krevní tlak je: < 150 mm Hg (80+ let) < 140 mm Hg (75–79 let) Postupně snižujte dávkování jednoho antihypertenziva po dobu 4 týdnů Pozvolně snižujte beta-blokátory, abyste se vyhnuli rebound efektu adenergní hypersenzitivity Sledujte nežádoucí účinky spojené s vysazením: Akcelerovaná hypertenze (definováno jako TK > 200/120 mm Hg) Palpitace (vysazení verapamilu, diltiazemu nebo beta-blokátorů) Prostatismus (vysazení alfa-blokátorů) Periferní edémy (vysazení thiazidových diuretik) Monitorujte, zda systolický krevní tlak zůstává kontrolovaný po 4 týdnech Zvažujte depreskripci u: Alfa-blokátory Thiazidová diuretika u pacientů s dnou Beta-blokátory v kombinaci s verapamilem Beta-blokátory u pacientů s CHOPN Diltiazem nebo verapamil u pacientů se srdečním selháním Nezvažujte depreskripci u: Beta-blokátory u pacientů s fibrilací síní Thiazidová diuretika u pacientů se symptomatickým srdečním selháním Inhibitory ACE/blokátory receptorů angiotensinu II u pacientů se srdečním HFrEF. Beta-blokátory u pacientů se srdečním selháním HFrEF. Pokud nejsou přítomné kontraindikace, depreskripci provádějte v následujícím pořadí: 1. Kličková diuretika/antagonisté aldosteronu Centrálně působící antihypertenziva/periferní vasodilatátory/alfa-blokátory 2. Beta-blokátory 3. Thiazidy a thiazidům podobná diuretika 4. Inhibitory ACE/blokátory receptorů angiotensinu II 5. Blokátory kalciových kanálů Obr. 3. Postup při zvažování depreskripce antihypertenziv (podle 26)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=