PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Efekt dlouhodobého podávání betablokátorů u nemocných po infarktu myokardu se zachovalou ejekční frakcí levé komory 158 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(3):156-161 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz krevního tlaku. Přerušení léčby betablokátory vedlo po 6 měsících ke zvýšení systolického krevního tlaku o 3,7 mm Hg (IQR 2,6–4,8; p < 0,001) a diastolického krevního tlaku o 3,9 mm Hg (IQR 3,0–4,0; p < 0,001) (Obr. 2), dále srdeční frekvence o 9,8/min (IQR 9,1–10,6; p < 0,001) a dvojproduktu o 1616 (IQR 1484–1749; p < 0,001). Při subanalýze hypertenzních nemocných zařazených do studie na konci sledování se primární cílový ukazatel vyskytl u 25,4 % nemocných ve skupině přerušující léčbu betablokátory a u 21,7 % nemocných pokračující v léčbě betablokátory, což představuje významný pokles absolutního rizika o 5,2 % (95 % Cl 0,8–9,5); HR 1,18 (95% CI, 1,01–1,36); p = 0,03 pro noninferioritu (Obr. 3). Výsledky studie ABBYS tak neprokázaly bezpečnost přerušení léčby betablokátory u nemocných po IM se zachovalou EFLK. Tato strategie vedla k vyššímu počtu hospitalizací, především u hypertenzních nemocných. Přerušení léčby betablokátory nezlepšilo kvalitu života nemocných, zvýšilo systolický i diastolický krevní tlak a srdeční frekvenci. Víceméně rozdílná vyznění obou studií jsou do jisté míry vysvětlitelná při porovnání jejich rozdílných cílových ukazatelů. Ve studii REDUCE AMI byl cílový ukazatel tvořen pouze úmrtím a novým IM, kdežto ve studii ABBYS byl navíc tvořen také nefatální cévní mozkovou příhodou a hospitalizací z kardiovaskulárních příčin. A právě hospitalizací z kardiovaskulárních příčin bylo méně ve skupině nemocných, kteří zůstali na terapii betablokátory, což významně ovlivnilo výsledek primárního složeného cílového ukazatele v této studii (Obr. 4). Bezprostředně po zveřejnění výsledků studie ABYSS byla publikována metaanalýza autorů Chi et al. všech studií u nemocných po IM bez snížené EFLK nebo bez srdečního selhání, kteří podstoupili moderní reperfuzní léčbu (18). Na souboru více 290 000 nemocných autoři dospěli k závěru, že betablokátory nesnižují mortalitu po období jednoho roku bez kardiovaskulární příhody. Proto podle autorů metaanalýzy je rozumné zvážit vysazení betablokátorů po jednom roce stabilního období. Zřejmý trend klesajícího přínosu snížení úmrtí spojeného s léčbou betablokátory u nemocných po IM se zachovanou EFLK ukázal, že betablokátory nemusí v současné reperfuzní éře zůstat pro tuto specifickou skupinu nemocných základním lékem. Kromě toho bylo užívání betablokátorů po IM spojeno s nežádoucími účinky Změna systolického krevního tlaku (mm Hg) Doba od randomizace výchozí bod 7,5 5,0 2,5 0,0 -2,5 6 měsíců 12 měsíců 24 měsíců 36 měsíců 48 měsíců P < 0,001 Čísla s údaji Pokračování v léčbě 1813 1323 1414 1072 727 413 Přerušení léčby 1810 1413 1441 1067 719 408 Čísla s údaji Pokračování v léčbě 1814 1321 1413 1072 726 412 Přerušení léčby 1810 1413 1440 1068 719 408 Změna diastolického krevního tlaku (mm Hg) Doba od randomizace výchozí bod 7,5 5,0 2,5 0,0 -2,5 6 měsíců 12 měsíců 24 měsíců 36 měsíců 48 měsíců P < 0,001 Obr. 2. Efekt vysazení betablokátorů na hodnoty krevního tlaku ve studii ABYSS Nárůst absolutního rizika o + 5,2 % 95 % Cl 0,8 až 9,5 Upravený poměr rizik 1,18 95 % Cl 1,01 až 1,36 P = 0,03 Upravený poměr rizik 1,05 95 % Cl 0,86 až 1,28 P = 0,64 25 % 30 % 20 % 15 % 10 % 5 % 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 Roky od randomizace Četnost Kaplanových-Meierových příhod (95% Cl) 25,4 % (21,9 % až 29,2 %) 21,7 % (18,5 % až 25,3 %) 19,2 % (16,5 % až 22,3 %) 17,4 % (14,8 % až 20,5 %) 2,5 3,0 4,0 3,5 Počet ohrožených 1047 1013 947 837 711 591 482 388 235 1060 1019 9448 831 725 604 491 392 243 805 759 701 612 528 442 354 291 191 786 737 676 581 512 427 327 261 193 Pokračování betablokátorů u pacientů bez hypertenze Přerušení betablokátorů u pacientů bez hypertenze Pokračování betablokátorů u pacientů s hypertenzí Přerušení betablokátorů u pacientů s hypertenzí Obr. 3. Primární cílový ukazatel u hypertenzních nemocných ve studii ABYSS
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=