HLAVNÍ TÉMA Přehled léčby plicního karcinomu ve schématech dle doporučení ESMO 226 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(4):224-227 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz na vyžádání MDT). Na základě tohoto pak volíme: cílenou léčbu při průkazu senzitivní mutace (pozn.: některé typy se užívají až pro druhou linii léčby), samotnou imunoterapii (při vysoké expresi PD-L1) či chemoimunoterapii (nižší exprese PD-L1 či riziko agresivního růstu tumoru). Pro každou možnost se obvykle nabízí několik léčebných modalit, kdy výběr je na MDT (a často krom některých charakteristik pacienta odráží i zvyklosti daného pracoviště). U EGFR je nově možnost i kombinace cílené léčby s chemoterapií či biologickou léčbou (11, 12). Ve druhé linii se užívá obvykle chemoterapie (v některých případech pak i cílená léčba, pokud nebyla užita v první linii, a trastuzumab deruxtecan u HER2 mutací). Pokud nebyl v první linii užit platinový doublet, je volbou do druhé linie léčby, jinak volíme monochemoterapii (obvykle s docetaxelem). K docetaxelu lze zvážit přidání ramucirumabu či nintedanibu. Po vyčerpání těchto možností jsou poměrně omezená data pro užití některé další monochemoterapie. Malobuněčný plicní karcinom U menších lézí (do 5 cm) dokonale stagingově vyšetřených bez postižení lymfatických uzlin je metodou volby chirurgická resekce s adjuvantní chemoterapií (4 cykly etopsid + cisplatina). U ostatních nemetastatických onemocnění, která se vejdou do jednoho ozařovacího pole (tzv. limited disease), je metodou volby konkomitantní (event. v případě horšího stavu pacienta sekvenční) chemoradioterapie (chemoterapie opět na bázi etoposidu a platinového derivátu). Následně je nově indikována imunoterapie durvalumabem (13). Dříve hojně užívaný koncept profylaktického ozáření krania (PCI) je s příchodem imunoterapie kontroverznější a některými MDT již není standardně využíván. Standardem léčby pokročilého onemocnění (extensive disease) je v první linii léčby chemoimunoterapie spočívající ve 4 cyklech chemoterapie (etoposid + platinový derivát) a současné imunoterapii, která je podávána do progrese onemocnění. Od PCI se spíše ustupuje a je preferováno sledování pomocí MR mozku. V ojedinělých vybraných případech je MDT indikována konsolidační radioterapie. V případě progrese nemoci je třeba rozlišit tzv. platinum senzitivní (nastal více než 3 měsíce od ukončení chemoterapie s platinou), či rezistentní (nastal do 3 měsíců) relaps. U platinum senzitivního relapsu se obvykle volí opět etoposid s platinovým derivátem. Naopak u rezistentního relapsu je třeba léčbu změnit – nejčastěji za topotecan. Lokální výkony U vybraných pacientů může být léčba podpořena lokálními výkony řešícími symptomatologii či nekontrolovatelný růst v daném konkrétním NSCLC st. IV Genetické testování (nutné u adenokarcinomu) senzitivní mutace pozitivní senzitivní mutace negativní cílená léčba chemoterapie (platinový doublet) monochemoterapie Ostatní PD – L1 < 50 % PD-L-1 ≥ 50 % chemoimunoterapie imunoterapie monochemoterapie chemoterapie (platinový doublet) monochemoterapie Obr. 2. Metastatický nemalobuněčný plicní karcinom (NSCLC) SCLC st. I–III do 5 cm bez postižení lymfatických uzlin ostatní operace chemoradioterapie chemoterapie imunoterapie +/- PCI (profylaktické ozáření krania) Obr. 3. Lokální a lokálně pokročilý malobuněčný plicní karcinom (SCLC) Obr. 4. Metastatický malobuněčný plicní karcinom (SCLC) SCLC st. IV progrese: do 3 měsíců progrese: ≥ 3 měsíců chemoimunoterapie chemoterapie 2. linie (topotecan) reindukční chemoterapie (platina + etoposid) chemoterapie 2. linie (topotecan)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=