278 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(5):275-282 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz PŮVODNÍ PRÁCE Inzulin glargin v kontextu současné farmakoterapie diabetu mellitu 2. typu Předchozí terapie Z kohorty pacientů bylo 25,9 % pacientů inzulin naivních, tedy takových, kteří v předchozí léčbě nebyli léčeni žádnou formou podání inzulinu. Více než polovina pacientů (53,9 %) byla v předchozí léčbě léčena bazálním inzulinem 1. generace, tedy inzulinem detemirem či glarginem (100 U/ml). Zbývající část pacientů byla v rámci předchozí terapie léčena humánním inzulinem (7,15 %) či analogy bazálního inzulinu 2. generace (13 %). V souladu s platnými klinickými postupy byli pacienti rovněž léčeni PAD. Dávkování ani typ užívaných PAD nebyly v rámci studie monitorovány. Kompenzace diabetu U všech pacientů došlo v důsledku zahájení terapie biosimilárním inzulinem glarginem (Semglee) ke snížení hodnot HbA1c a předchozí terapie měla na dynamiku poklesu hodnot zřetelný vliv (Obr. 1). Nejvyšší hodnoty HbA1c při iniciální návštěvě byly pozorovány u inzulin naivních pacientů a ve skupině pacientů, kteří byli před zahájením léčby léčeni jiným bazálním inzulinem 1. generace byl pokles nejméně výrazný. Hodnoty FPG byly při iniciální návštěvě nejvyšší u inzulin-naivních pacientů (Tab. 1). U pacientů s předchozí inzulinoterapií bazálními inzuliny 1. či 2. generace byly průměrné hodnoty FPG totožné. Vliv terapie na hmotnost pacientů Při vstupní návštěvě a v průběhu léčby byl patrný vliv předchozí terapie na změnu tělesné hmotnosti (Obr. 2). Hmotnost pacientů při vstupní prohlídce byla významně nižší u pacientů s předchozí léčbou inzulinovými analogy první generace v porovnání s pacienty užívajícími analoga druhé generace. Zároveň byl u této skupiny pacientů pokles hmotnosti nejvíce zřetelný (průměrně o 1,2 kg za 6 měsíců). Mírný pokles (průměrně o 0,9 kg) tělesné hmotnosti během sledování byl pozorován u všech pacientů. Změna denní dávky v průběhu sledování V průběhu studie došlo k postupnému navýšení dávky biosimilárního inzulinu glarginu (Semglee), a to průměrně o 4,2 IU během 6 měsíců (Obr. 3). S ohledem na předchozí terapii byla nejnižší iniciální dávka u inzulin-naivních pacientů. U těchto pacientů byla také dávka v průběhu studie nejvíce navýšena. Nejvyšší průměrné zahajovací dávky biosimilárního inzulinu glarginu (Semglee) byly podány pacientům s předchozí terapií analogy 2. generace a v průběhu studie došlo pouze k minimálnímu navýšení dávek (průměrně o 1,2 IU). Ve skupině pacientů s předchozí léčbou analogy 1. generace byla dávka v průběhu studie navýšena průměrně o 2,8 IU. Bezpečnost léčby V rámci sledování uvedlo celkem 179 pacientů výskyt hypoglykemické epizody v období jednoho roku před zahájením studie (Tab. 2). Po měsíci od zahájení terapie pak byla hypoglykemie reportována celkem 41 pacienty, v období mezi druhou a třetí návštěvou se vyskytla u 43 pacientů a v období mezi 3 až 6 měsíci sledování se vyskytla u 40 pacientů. Celkem 23 pacientů uvedlo v období jednoho roku před zahájením studie výskyt hypoglykemie vyžadující následnou 0,0 10,0 20,0 30,0 40,0 50,0 60,0 70,0 80,0 90,0 100,0 celkem inzulin-naivní humánní inzulin analoga 1. generace analoga 2. generace HbA1c (mmol/mol) Předchozí léčba vstupní 1. měsíc 3. měsíc 6. měsíc p < 0,0011 p< 0,0011 p< 0,0011 p< 0,0011 p< 0,0011 Obr. 1. Hodnoty HbA1c (mmol/mol) u pacientů v průběhu léčby biosimilárním inzulinem glarginem (Semglee) podle typu předchozí terapie (u inzulin- -naivních pacientů, u pacientů léčených humánním inzulinem či bazálními analogy 1. nebo 2. generace) 1p-hodnota se vztahuje k porovnání vstupních hodnot s hodnotou po 6 měsících léčby Tab. 1. Hodnoty glykemie nalačno při vstupní návštěvě u pacientů podle typu předchozí terapie Celkem Inzulin-naivní Humánní inzulin Analoga bazálního inzulinu 1. gen. Analoga bazálního inzulinu 2. gen. p-value Průměr 10,0 11,9 9,2 9,3 9,3 0,005 Max. 107 107 16 102 17
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=