PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Osteoporóza – prevence, diagnostika a léčba 296 | VNITŘNÍ LÉKAŘSTVÍ / Vnitř Lék. 2025;71(5):295-304 / www.casopisvnitrnilekarstvi.cz Tab. 1. Sekundární osteoporóza Příčiny sekundární osteoporózy osteomalacie nedostatek vitaminu D malabsorpce (celiakie, gastrický bypass) hypofosfatázie chronické onemocnění ledvin chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), cystická fibróza osteogenesis imperfecta zánětlivé onemocnění střev idiopatická hyperkalciurie / ledvinové kameny primární biliární cirhóza mnohočetný myelom / MGUS systémová mastocytóza beta-talasemie major transplantace (solidní orgán, kmenové buňky) systémová revmatická onemocnění – revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida, systémový lupus erythematodes hypervitaminóza A poruchy příjmu potravy / cvičení a nízké BMI endokrinní onemocnění – diabetes mellitus (porucha mikroarchitektury kostí), Cushingův syndrom, hypertyreóza, primární hyperparathyreóza, nedostatek růstového hormonu, akromegalie, hypogonadismus/předčasná ovariální insuficience, hyperprolaktinemie roztroušená skleróza imobilita/zranění míchy HIV hemochromatóza/chronické onemocnění jater Ehlers-Danlosův syndrom Marfanův syndrom alkoholismus renální tubulární acidóza léky způsobená OP (glukokortikoidy, nadbytek hormonů štítné žlázy, antiepileptika, inhibitory aromatázy, depotní medroxyprogesteron atd.) Tab. 2. Rizikové faktory osteoporózy Neovlivnitelné Ovlivnitelné vyšší věk nízký příjem vápníku a vitaminu D / deficit ženské pohlaví / časná menopauza nedostatečný dietní režim rodinná anamnéza OP nízká fyzická aktivita, sedavý způsob, života, imobilita prodělaná fraktura abúzus – alkohol, nikotinismus, káva zlomenina krčku u matky komorbidity (chronická zánětlivá onemocnění; diabetes mellitus; onemocnění jater, střev, ledvin; hematologická onemocnění) astenický habitus nízké BMI pod 20 kg/m2 nízká maximální výška medikace (glukokortikoidy, inhibitory aromatázy, antidepresiva SSRI, glitazony) Sekundární osteoporóza (Tab. 1) tvoří méně než 5 % všech případů osteoporózy a je nejčastěji důsledkem dalších onemocnění nebo užívání léků (5, 6). Epidemiologické studie provedené v posledních letech ukazují neustálý vzestupný trend ve výskytu OP a zejména pak jejích komplikací – fraktur. V současné době se odhaduje, že osteoporóza postihuje okolo 7–10 % populace, a tedy až 200 milionů lidí po celém světě (6, 7). Rozdíly v životním stylu, příjmu vápníku, hladině vitaminu D, tělesné hmotnosti a genetických faktorech přispívají k regionálním rozdílům ve výskytu prevalence snížené kostní hustoty a úbytku svalové hmoty – sarkopenie. Dle metaanalýzy provedené v roce 2023 (8) se osteosarkopenie dle různého geografického regionu liší a pohybuje se na 10,9 % v Evropě, 15,7 % v Severní Americe, 22,9 % v Oceánii, 21,6 % v Asii, a 20,8 % v Jižní Americe. Po padesátém roce věku utrpí alespoň jednu osteoporotickou frakturu každá třetí žena a každý pátý muž. Uvádí se, že z celkového počtu nemocných je léčeno jen 10–20 % (8). Tento trend vidíme i v České republice. Projekt SCOPE srovnávající data v celoevropském rámci uvádí, že v roce 2019 trpělo osteoporózou (dle diagnostických kritérií WHO) 572 tisíc obyvatel České republiky (ČR), tzn. prevalence činila v populaci přibližně 5 % (7). Osteoporóza a s ní spojené komplikace se tím, jak medicína neustále prodlužuje průměrnou délku života a dochází ke stárnutí populace, stávají stále narůstajícím problémem veřejného zdraví a významnou ekonomickou zátěží pro systémy zdravotní péče (6, 8). Nejvýznamnější rizikové faktory OP jsou její výskyt v rodině, časná menopauza, pozdní menarché, astenická postava, nízká tělesná hmotnost, inaktivita, nedostatečný příjem vápníku a vitaminu D, onemocnění zažívacího systému, některá endokrinologická onemocnění, hematologické malignity, mentální anorexie, kouření, nadměrná konzumace kávy a alkoholu, užívání některých léků, zejména kortikosteroidů, tyreoidálních hormonů, antikonvulziv, chemoterapie a dalších (Tab. 2) (1, 3). Etiologie a patogeneze osteoporózy Kost není neživá, inertní hmota, ale je to neustále se měnící, metabolicky mimořádně aktivní tkáň. Kostní hmota je dynamicky utvářena interakcí mezi buňkami tvořícími kostní matrix – osteoblasty, které se po zabudování do kostní tkáně mění na osteocyty, a buňkami resorbujícími matrix – osteoblasty (1, 9). Pro udržení kostní homeostázy je nutná komplexní koordinace činnosti osteoblastů a osteoklastů. Na tomto procesu se podílí mnoho molekulárních faktorů regulujících buněčnou diferenciaci, zrání a funkci, a to prostřednictvím aktivace receptorů a jejich příslušných ligandů. Mezi tyto faktory, které udržují kostní homeostázu a řídí její remodelaci, patří např. mechanické vlivy (aktivita, imobilizace), systémové hormony (parathormon, vitamin D, kalcitonin, estrogeny, androgeny, kortizol, tyreoidální hormony, růstový hormon), a některé cytokiny a růstové faktory (př. IGF-1 (inzulin like growth factor -1)). V lidském organismu neustále dochází k přestavbě kosti (tzv. remodelaci) pomocí dvou úzce spjatých procesů odbourávání (osteoresorpce) za účasti osteoklastických buněk a novotvorby (osteoformace) pomocí osteoblastů. Za normálních podmínek jsou tyto dva procesy v rovnováze a spojené v čase i místě. Osteoporóza je tedy důsledkem nerovnováhy mezi kostní novotvorbou a jejím odbouráváním (9). Diagnóza osteoporózy Osteoporóza se vyvíjí plíživě a může postupovat někdy i mnoho let, než dojde u pacienta ke stanovení diagnózy. Do té doby mohou být pacienti zcela asymptomatičtí. Prvním projevem může být až zlomenina, která je ale již závažnou komplikací. Pomocí specializovaných vyšetření můžeme diagnostikovat OP mnohem dříve, už v jejím bezpříznakovém období, a zahájit léčbu OP
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=