Vnitr Lek 2009, 55(5):474-479
Účinnost terapie pegylovaným interferonem a ribavirinem u pacientů s chronickou HCV infekcí
- 1 Interní klinika 1. lékařské fakulty UK a ÚVN Praha, přednosta pplk. prof. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D.
- 2 Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha, přednosta prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
- 3 Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty MU Brno, přednosta doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.
- 4 IV. interní klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha, přednosta prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc.
- 5 I. interní klinika hematoonkologie 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha, přednosta doc. MUDr. Marek Trněný, CSc.
Cíle studie:
Zhodnotit účinnost kombinované protivirové léčby pegylovaným interferonem α a ribavirinem u pacientů s chronickou HCV infekcí, kteří nebyli nikdy léčeni protivirovou terapií (léčebně naivní pacienti). Srovnat účinnost léčby u pacientů s nízkou (< 600 000 IU/ml) a vysokou (≥ 600 000 IU/ml) vstupní viremií.
Použité metody a léčebné schéma:
Pacienti s chronickou HCV infekcí, kteří nikdy nebyli léčeni, byli léčeni kombinační terapií pegylovaný interferon-α2a a ribavirin. V průběhu léčby byla ve 12., 24. a 48. týdnu hodnocena jejich léčebná odpověď. Po skončení léčby byla odpověď hodnocena ve 24. a 48. týdnu léčby. K sérologické a molekulárně genetické diagnostice HCV infekce byly užity komerčně dostupné sety různých výrobců.
Soubor pacientů:
V období let 2001-2007 byla protivirová léčba zahájena u celkem 175 osob. Kompletní data vhodná ke statistickému zpracování byla dostupná u 143 osob. Analýzy odpovědi na konci léčby a setrvalé virologické odpovědi byly provedeny samostatně pro genotyp HCV 1 (n = 124) a genotyp 2 + 3 (n = 7).
Dosažené výsledky:
Odpovědi na konci léčby bylo ve skupině osob s genotypem 1 dosaženo ve 76 % případů, setrvalé virologické odpovědi v 59 % případů. U pacientů s infekcí genotypem 2 a 3 bylo obou typů odpovědi dosaženo ve 100 % případů. Při hodnocení vztahu mezi výchozí viremií a setrvalé virologické odpovědi nebylo dosaženo statisticky významného rozdílu pro pacienty s nízkou (< 600 000 IU/ml) a vysokou (≥ 600 000 IU/ml) vstupní viremií.
Závěr:
Výsledky dosažené v prezentovaném souboru jsou celkově mírně lepší nežli srovnatelné výsledky v rozsáhlých registračních studiích. Na rozdíl od literárních údajů hranice výchozí viremie 600 000 IU/ml statisticky významně nekorelovala s dosažením SVR.
Klíčová slova: hepatitida C; pegylovaný interferon; ribavirin
Efficacy of combination treatment with pegylated interferon plus ribavirin in patients chronically infected with HCV
The aim of the study:
To evaluate the efficacy of combined antiviral treatment with pegylated interferon α plus ribavirin in patients with chronic HCV infection who have not yet been treated with antivirals (treatment-naive patients). To compare the treatment effect in patients with low (< 600,000 IU/ml) and high (≥ 600,000 IU/ml) initial viremia.
Methods and treatment regime:
Treatment-naive patients with chronic HCV infection treated with the combination therapy of pegylated interferon-α2a plus ribavirin. Treatment response was evaluated at weeks 12, 24 and 48 when treatment was ongoing and at weeks 12, 24 and 48 after the treatment was finished. Commercially available sets from various manufacturers were used for serum and molecular genetic diagnostics of HCV infection.
Patient sample:
Antiviral treatment was initiated in 175 patients between 2001 and 2007. The complete data sets suitable for statistical analysis were available for 143 patients. End of treatment response and sustained viral response analyses were conducted separately for HCV genotype 1 (n = 124) and genotype 2 + 3 (n = 7).
Results:
In the genotype 1 group, 76% of patients achieved end of treatment response and 59% of patients achieved sustained viral response. Both types of response were observed in 100% of the genotype 2 and 3 infected patients. When a correlation between initial viremia and sustained viral response was analysed, no statistically significant difference was observed between patients with low (< 600,000 IU/ml) and high (≥ 600 000 IU/ml) initial viremia.
Conclusion:
The results observed in the present study are generally slightly better than comparable results from large registration studies. In contrary to the published literature, the threshold of 600,000 IU/ml for initial viremia did not correlate statistically significantly with SVR.
Keywords: hepatitis C; pegylated interferon; ribavirin
Vloženo: 24. listopad 2008; Přijato: 27. prosinec 2008; Zveřejněno: 1. květen 2009 Zobrazit citaci
Reference
- World Health Organization. Hepatitis C. World Health Organization: 13. dostupné z: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs164/en.
- Němeček V. Sérologický přehled ČR v roce 2001 - virová hepatitida A, B, C. Zprávy CEM 003 12 (příloha 1): 55-61.
- Strader DB, Wright T, Thomas DL et al. Diagnosis, management and treatment of hepatitis C. AASLD Practice Guideline. Hepatology 2004; 39: 1147-1171.
Přejít k původnímu zdroji... 
Přejít na PubMed... - Urbánek P, Husa P, Galský J et al. Standardní diagnostický a terapeutický postup chronické infekce virem hepatitidy C (HCV). Čas Lék Čes 2008; 147: příloha 12 stran.
- Fried MW, Shiffman ML, Reddy KR et al. Peginterferon alfa-2a plus ribavirin for chronic hepatitis C virus infection. N Engl J Med 2002; 347: 975-982. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
- Hadziyannis SJ, Sette H, Morgan TR et al. Peginterferon-alfa2a and ribavirin combination therapy in chronic hepatitis C. Ann Intern Med 2004; 140: 346-355. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
- Zeuzem S, Buti M, Ferenci P et al. Efficacy of 24 weeks treatment with peginterferon alfa-2b plus ribavirin in patients with chronic hepatitis C infected with genotype 1 and low pretreatment viremia. J Hepatol 2006; 4: 97-103. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
- Husa P, Šlesinger P, Štroblová H et al. Závislost účinnosti léčby chronické hepatitidy C pegylovaným interferonem α-2a a ribavirinem na vstupních parametrech a virové kinetice v počátcích léčby. Klin Mikrobiol Inf Lék 2008; 14: 65-71.