Vnitr Lek 2024, 70(1):7-12 | DOI: 10.36290/vnl.2024.001
Adenomy hypofýzy z pohledu internisty
- 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Hypofyzární adenomy jsou nejčastější tumory selární oblasti. Nejčastějším typem adenomu jsou prolaktinomy, následují klinicky afunkční adenomy, akromegalie (STH produkující adenomy) a Cushingova choroba (ACTH produkující adenomy). Výjimečně se vyskytují tyreotropinomy (TSH produkující adenomy) a funkční gonadotropinomy. Stanovení správné diagnózy je založeno na manifestaci klinických příznaků, zhodnocení výsledků laboratorních vyšetření včetně dynamických testů a nálezů zobrazovacích vyšetření - nejčastěji magnetické rezonance mozku. Léčba hypofyzárních adenomů je často komplexní a využívá kombinace více léčebných postupů: neurochirurgické, medikamentózní a radiační léčby. Ve většině případů je metodou volby neurochirurgická operace. Výjimkou jsou prolaktinomy, u kterých je primární léčbou medikamentózní léčba dopaminergními agonisty.
Klíčová slova: hypofyzární adenom, prolaktinom, akromegalie, Cushingova choroba, hypopituitaismus.
Pituitary adenomas from the internist's perspective
Pituitary adenomas are the most common tumours of the sellar region. Prolactinomas are the most common type, followed by clinically non-functioning pituitary adenomas, acromegaly (Growth-Hormone secreting pituitary adenoma) and Cushing's disease (ACTH-secreting pituitary adenoma). Thyrotropinomas (TSH-secreting pituitary adenoma) and functional gonadotropinomas are rare. The correct diagnosis is based on the manifestation of clinical symptoms, evaluation of laboratory test results including dynamic tests, and imaging findings - most commonly Magnetic Resonance Imaging. Treatment of pituitary adenomas is often complex and involves a combination of treatment modalities: neurosurgery, medical therapy and radiotherapy. In most cases, neurosurgery is the treatment of choice. The exception is prolactinomas, for which the primary treatment is medical therapy with dopaminergic agonists.
Keywords: pituitary adenoma, prolactinoma, acromegaly, Cushing's disease, hypopituitarismus.
Přijato: 9. únor 2024; Zveřejněno: 26. únor 2024 Zobrazit citaci
Reference
- Ostrom QT, Cioffi G, Waite K, Kruchko C, Barnholtz-Sloan JS. CBTRUS statistical report: primary brain and other central nervous system tumors diagnosed in the United States in 2014-2018. Neuro Oncol. 2021;23(suppl3):1-105.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Ezzat S, Asa SL, Couldwell WT, et al. The prevalence of pituitary adenomas: a systematic review. Cancer. 2004;10 (3):613-9.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Daly AF, Rixhon M, Adam C, et al. High prevalence of pituitary adenomas: a cross-sectional study on the province of Liege, Belgium. J Clin Endocrinol Metab. 2006;91(12):4769-75.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Fernandez A, Karavitaki N, Wass JA. Prevalence of pituitary adenomas: a comminity-based, cross-sectinal study in Banbury (Oxfordshire, UK). Clin Endocrinol. 2010;72(3):377-82.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Briet C, Salenave S, Bonneville JF, et al. Pituitary apoplexy. Endocr Rev. 2015;36(6):622-45.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Molitch ME. Pituitary tumours: pituitary incidentalomas. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab. 2009;23(5):667-75.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Almutairi RD, Muskens IS, Cote DJ, et al. Gross Total Resection of Pituitary Adenomas after Endoscopic vs. Microscopic Transsphenoidal Surgery: A meta analysis. Acta Neurochir. 2018;160(5):1005-21.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Delgrange E, Daems T, Verhelst J, et al. Characterization of resistence to the prolactin-lowering effects of cabergoline in macroprolactinomas: a study in 122 patients. Eur J Endocrinol. 2009;160:747-752.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Webster J, Piscitelli G, Polli A, et al. A comparison of cabergoline and bromocriptine in the treatment of hyperprolactinemic amenorrhea. Cabergoline comparative study group. N Engl J Med. 1994;331(14):904-909.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Colao A, Ferone D, Marzullo P, Lombardi G. Systemic complications of acromegaly: epidemiology, pathogenesis, and management. Endocr Rev. 2004;25(1):102-152.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Holdaway IM, Bolland MJ, Gamble GD. A meta-analysis of the effect of lowering serum levels of GH and IGF-I on mortality in acromegaly. Eur J Endocrinol. 2008; 159(2):89-95.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Melmed S, Bronstein MD, Chanson P, et al. A Consensus Statement on acromegaly therapeutic outcomes. Nat Rev Endocrinol. 2018;14(9):552-561.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Giustina A, Chanson P, Bronstein MD, et al. Acromegaly Consensus Group. A consensus on criteria for cure of acromegaly. J Clin Endocrinol Metab. 2010; Jul;95(7):3141-8.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Jane jr. JA, Starke RM, Elzoghby MA, et al. Endoscopic transsphenoidal surgery for acromegaly: remission using modern criteria, complications and predictors of outcome. J Clin Endocrinol Metab. 2011;96(9):2732-2740.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Starke RM, Raper DM, Payne SC, et al. Endoscopic vs microsurgical transsphenoidal surgery for acromegaly: outcomes in a concurrent series of patients using modern criteria for remission. J Clin Endocrinol Metab. 2013;98(8):3190-3198.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Caron PJ, Bevan JS, Petersenn S, et al. Tumor shrinkagewith lanreotide autogel 120 mg as primary therapy in acromegaly: results of a prospective multicenter clinical trial. J Clin Endocrinol Metab. 2014;99(4):1282-1290.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Giustina A, Mazziotti G, Torri V, et al. Meta-analysis on the effects of octreotide on tumor mass in acromegaly. PLoS One. 2012;7(5):e36411.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Giustina A, Bonadonna S, Bugari G, et al. High-dose intramuscular octreotide in patients with acromegaly inadequately controlled on convenctional somatostatin analogue therapy: a randomised controlled trial. Eur J Endocrinol. 2009;161(2):331-338.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Schreiber I, Buchfelder M, Droste M, et al. Treatment of acromegaly with the GH receptor antagonist pegvisomant in clinical practice: safety and efficacy evaluation from the German Pegvisomant Observational Study. Eur J Endocrinol. 2007;156(1): 75-82.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Ferrau F, and Korbonits M. Metabolic comorbidities in Cushing's syndrome. Eur J Endocrinol. 2015;173(4):M133-157. doi: 10.1530/EJE-15-0354.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Pivonello R, De Leo M, Cozzolino A, Colao A. The treatment of Cushing's disease. Endocr Rev. 2015;36(4):385-486.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Marek M, Jezkova J, Hana V, et al. Gamma knife radiosurgery for Cushing's disease and Nelson's syndrome. Pituitary. 2015;18 (3)376-384
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Kazlauskaite R, Evans ATm Villabona CV, et al. Corticotropin test for hypothalamic-pituitary-adrenal insufficiency: a metaanalysis. J Clin Endocrinol Metab. 2008; 93:4245-4253.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
- Schmidt IL, Lahner H, Mann K, Petersenn S. Diagnosis of adrenal insufficiency: evaluation of the corticotropin-releasing hormone test and basal serum cortisol comparison to the insulin tolerance test in patients with hypothalamic-pituitary-adrenal gland disease. J Clin Endocrinol Metab. 2003;88:4193-8.
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...