Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronického srdečního selhání ČKS 2006

J. Špinar, J. Hradec, J. Meluzín, J. Špác, L. Špinarová, J. Vítovec, P. Lupínek, I. Málek

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):877-908  

Z odborné literatury

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):874-875  

K sedmdesátinám profesora Klenera

Jan Evangelista Dyr

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):865  

Profesor MUDr. Miroslav Mydlík, DrSc., sedemdesiatpäťročný

Katarína Derzsiová, Viera Spustová

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):866-868  

Za prof. MUDr. Janem Němcem, DrSc. (11. 8. 1932 - 21. 4. 2007)

Václav Zamrazil

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):869-870  

Odešel profesor MUDr. Miroslav Vykydal, DrSc.

Karel Trnavský

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):871  

Spomienka na prof. MUDr. Mikuláša Takáča, DrSc., pri jeho nedožitých 80. narodeninách

Miroslav Mydlík, Katarína Derzsiová

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):872-873  

132. internistický den - XXII. Vanýskův den, Brno 2007

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):788  

Kam kráčíš, hypofýzo? Hrst novinek a perspektiv

Quo vadis, hypophysis? Some news and prospects

J. Marek

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):789-794  

Vývoj lékařských věd se nemohl vyhnout ani hypofýze. Nových poznatků ve fyziologii, patologii i léčbě hypofyzárních onemocnění je mnoho, vybrali jsme jen některé informace. Přibývají nové regulátory hypofyzární sekrece. Patří mezi ně hypotalamické chemokiny a produkt KISS-1 genu - kisspeptin. Impulzy, které přicházejí z mozkových center i z periferie do hypofýzy, se musí integrovat. K tomu slouží systém folikulostelárních buněk, parakrinní mechanizmy a hypofyzární mikrocirkulace. Existují v hypofýze též kmenové buňky? Zdá se, že ano. Kandidáty jsou jednak zmíněné buňky folikulostelárního systému, jednak nově objevené buňky SP (side population). Na...

Subklinické tyreopatie

Subclinical thyroids disease

V. Zamrazil

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):795-798  

Subklinické tyreopatie patří mezi nově definované stavy, jimž je v poslední době věnována zvýšená pozornost. Nejdůležitější z nich jsou funkční poruchy, které jsou definovány jako nepoměr mezi normálními hladinami tyreoidálních hormonů (tyroxin a trijodotyronin) a změněnou hodnotou TSH. Při jejím zvýšení se jde o subklinickou hypotyreózu, při snížení o subklinickou hypertyreózu (tyreotoxikózu). Oproti názvu jde definici čistě laboratorní, na klinické symptomatologii přitom nezáleží. Do této kategorie je možno zařadit subklinické autoimunitní tyroiditidy (přítomnost autoimunitního procesu bez poruchy funkce a klinické symptomatologie), zvětšení štítné...

Aspirační cytologie štítné žlázy

Aspiration cytology of the thyroid

J. Čáp, A. Ryška

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):799-803  

Tenkojehlová aspirační cytologie patří dnes k základnímu vyšetření v tyreologii. Indikací je zejména uzel ve štítné žláze k vyloučení malignity. Ukázalo se, že riziko malignity u daného nemocného je stejné při přítomnosti více uzlů jako u nálezu uzlu jednoho. Ultrazvukové charakteristiky jsou pro určení povahy ložiska nedostatečné a všechny přítomné uzly větší než 10 mm jsou indikací k punkci. Z ostatních afekcí je aspirační cytologie indikována u granulomatózní tyroiditidy, u Hashimotovy tyroiditidy většinou jen při přítomnosti uzlu. Kromě jasně benigních a jasně maligních výsledků spadá nezanedbatelná část cytologických závěrů do šedé zóny suspektních...

Autoimunitní polyglandulární syndromy: klinické aspekty

Autoimmune polyglandular syndromes: clinical aspects

K. Vondra

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):804-806  

Probrána stručně historie autoimunitních polyglandulárních syndromů (APS) a základní charakteristiky typů 1 a 2. Podrobněji jsou uvedeny klinické aspekty mnohem hojnějšího typu 2 z pohledu endokrinologické a diabetologické praxe. Stručně jsou zmíněny přístupy k diagnóze preklinického, subklinického a manifestního stadia hlavních onemocnění vyskytujících se společně v rámci APS. Zmíněny i léčebné aspekty a jejich úskalí dané kombinací různých endokrinních i neendokrinních autoimunitních onemocnění. Zdůrazněna je skutečnost, že péče o nemocné s APS je celoživotní a zdravotní stav pacientů bývá většinou značně komplikovaný. V některých případech kombinace...

Endokrinologicko-nukleárně medicínské aspekty v léčbě nádorů štítné žlázy

Endocrinology and nuclear medicine aspects of the treatment of thyroid tumours

P. Vlček

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):807-811  

Karcinomy štítné žlázy patří k nejčastějším malignitám v endokrinologii. V posledních letech dochází k prudkému nárůstu počtu nových karcinomů, u nás došlo v minulém desetiletí k 6násobnému nárůstu karcinomů štítné žlázy, zejména málo pokročilých papilárních forem. Je podán přehled faktorů, které se podílejí na vzniku tyreoidálního karcinomu, klasifikace a klinické hodnocení jednotlivých typů nádorů. V rámci přípravy nemocného před léčbou radiojodem je nově u nás využíváno rekombinantního humánního TSH. Je diskutován význam nádorových markerů v prognóze onemocnění v rámci doživotního sledování nemocných s tyreoidálním karcinomem.

Hypopituitarizmus: substituční terapie

Hypopituitarism - substitution therapy

V. Olšovská

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):812-815  

Hypopituitarizmus je stav spojený s nedostatečnou funkcí adenohypofýzy. Vzniká při destrukci větší části adenohypofýzy. Může se jednat o izolovaný deficit nebo kombinovanou poruchu - panhypopituitarizmus. Nejčastější příčinou jsou expanze v oblasti tureckého sedla, ozáření, traumata záněty, krvácení, poporodní ischemická nekróza (Sheehanův syndrom) nebo postižení hypotalamu. U idiopatického hypopituitarizmu zůstává příčina nejasná. Klinický obraz: u dětí bývá nejčastější deficit růstového hormonu, který se projevuje retardací růstu. Někdy se kombinuje s deficitem gonadotropinů, který je příčinou opoždění nástupu puberty. V dospělosti klinický obraz...

Náhodně zjištěné expanze v selární oblasti

Randomly discovered enlargement in the region of sella turcica

V. Hána, Z. Seidl, M. Vaněčková, P. Diblík, V. Weiss, V. Masopust, M. Kršek, J. Marek

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):816-820  

Výpočetní tomografie (CT) a zobrazení magnetickou rezonancí (MRI) vedou relativně často k neočekávanému nálezu expanze v hypotalamo-hypofyzární oblasti, aniž by provedení těchto metod bylo indikováno pro klinicky manifestní symptomatologii vyvolanou tímto tumorem. Nepřekvapí to, když víme, že v autopsiích jsou hypofyzární adenomy nacházeny v průměru u 10-15 % populace. Indikací k RTG, CT nebo MRI bývá trauma hlavy, záněty vedlejších nosních dutin, bolesti hlavy, cévní mozková příhoda, neurologické onemocnění a další situace. V hypotalamo-hypofyzární krajině se vyskytuje celá řada etiologicky různých tumorů, v nichž naprosto převažují (přes 90 %) benigní...

Incidentalomy nadledvin

Adrenal incidentalomas

M. Kršek

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):821-825  

Incidentalomy nadledvin jsou nazývány onemocněním moderních technologií díky zvyšující se dostupnosti a kvalitě zobrazovacích metod, jejichž důsledkem je zvyšující se incidence náhodného nálezu tumorů v oblasti nadledvin. Incidentalomy nadledvin nacházíme přibližně v 0,35-4,36 % CT vyšetření břicha indikovaných z jiné indikace, než je podezření na onemocnění nadledvin. V autoptických studiích jsou však incidentalomy nadledvin nacházeny častěji, v některých i ve více než 20 %. Důležitou součástí vyšetření je vyšetření endokrinologické, které odhaluje případnou autonomní nadprodukci hormonů. Přibližně u více než 10 % incidentalomů nacházíme autonomní...

Diferenciální diagnostika hyperkalcemií

Differential diagnosing of hypercalcemias

P. Broulík

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):826-830  

Dvě nejčastěji se vyskytující příčiny hyperkalcemie jsou primární hyperparatyreóza a nádorová onemocnění. U primární hyperparatyreózy je trvalým řešením hyperkalcemie operativní odstranění adenomu příštítného tělíska. Hyperkalcemie se může objevit až u 20-30 % nemocných s rakovinou během trvání onemocnění. Vede k progresivnímu zhoršování celkového stavu nemocného až do komatózního stavu s renálním selháním a znamená pro nemocného špatnou prognózu. Vyhodnocení klinického stavu spolu s stanovením imunoreaktivního parathormonu jsou velice důležité pro stanovení správné diagnózy. Normální, nebo dokonce nízký parathormon skoro určitě vylučuje primární hyperparatyreózu...

Glukokortikoidy a osteoporóza

Glucocorticoids and osteoporosis

V. Zikán

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):831-840  

Léčba glukokortikoidy (GK) je v mnoha medicínských oborech nezastupitelná vzhledem k jejímu protizánětlivému a imunosupresivnímu účinku. Vážnou komplikací dlouhodobé léčby GK je však osteoporóza a s ní spojené zlomeniny. Riziko zlomenin, zejména obratlů a žeber se zvyšuje již v prvních měsících po zahájení perorální léčby GK. Riziko zlomenin se zvyšuje v závislosti na denní dávce GK, ale rizikové je užití i nízkých dávek (2,5-7,5 mg prednisonu/den). Zvýšení rizika zlomenin není vysvětlitelné poklesem kostní denzity (BMD) při léčbě GK a ke zlomeninám dochází při vyšších hodnotách BMD než u primární osteoporózy. Zatím není k dispozici nástroj, který...

Minerálově-kostní porucha při chronickém onemocnění ledvin

Mineral-bone disorder with chronic kidney disease

D. Sobotová, A. Zharfbin, M. Neobálková, J. Svojanovský, M. Souček

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):841-851  

Minerálově-kostní porucha při chronickém onemocnění ledvin je klinický syndrom tvořený kombinací 3 složek, kterými jsou laboratorní abnormality, porucha kostní morfologie a mimokostní kalcifikace. V dospělosti se začíná rozvíjet při poklesu glomerulární filtrace GF < 1 ml/s. Plně rozvinuté formy se vyskytují až při pravidelném dialyzačním léčení. Tradiční název renální osteodystrofie se nově omezuje jen na morfologický kostní nález. Protože jsou 2 mezní typy kostního obratu (nízký a vysoký) a 2 stupně mineralizace (nízký a normální), vyskytují se celkem 4 základní varianty minerálově-kostní poruchy. Nejčastější jsou stále vysokoobratové varianty...

Prohlášení výboru České společnosti intenzivní medicíny

Vladimír Černý

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):851  

Perorální léčba diabetes mellitus 2. typu

Oral treatment of type 2 diabetes mellitus

J. Olšovský

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):853-858  

Autor seznamuje se současnými názory na etiopatogenezu diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Ukazuje toto onemocnění jako nemoc chronickou a progredující, a proto vyžadující dynamický přístup k léčbě. Na těchto základech potom předkládá současné armamentárium perorálních antidiabetik i možnosti jejich kombinace. Vedle stávajících léčebných možností ukazuje také další, v bezprostřední budoucnosti využitelné novinky v této lékové skupině.

Transplantace v léčbě diabetu

Transplantation in the treatment of diabetes

F. Saudek

Vnitr Lek 2007, 53(7-8):859-864  

Diabetes mellitus zůstává nejčastější příčinou chronického selhání ledvin, slepoty získané v dospělosti, netraumatických amputací a těžkých forem neuropatie. Je proto nezbytné hledat nové formy terapie, které by dokázaly dosáhnout dlouhodobé normalizace hladin krevního cukru. Jedinou standardní metodu zatím představuje orgánová transplantace pankreatu. Provádí se nejčastěji v kombinaci s transplantací ledviny a jen výjimečně jako samostatný výkon. Novou, podstatně méně invazivní možnost dnes již představuje transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků. Zatímco počet transplantací pankreatu v IKEM již přesáhl 300, program ostrůvkové transplantace...