Cieľ:
Analyzovať faktory ovplyvňujúce vznik neskorých recidív fibrilácie predsiení po úspešnej elektrickej kardioverzii.
Metódy:
Do súboru sme zaradili 43 pacientov, u ktorých bola v rokoch 2002-2006 vykonaná elektrická kardioverzia. Retrospektívne sme analyzovali údaje zo zdravotných záznamov. Za neskorú recidívu arytmie sme považovali tú, ktorá vznikla u pacientov prepustených so sínusovým rytmom.
Výsledky:
Medián dĺžky sledovania celého súboru pacientov bol 33 (17, 48) mesiacov. Neskorú recidívu fibrilácie predsiení sme zaznamenali u 20 z celkového počtu 43 pacientov (46,5 %). V priebehu 6 mesiacov po elektrickej kardioverzii sme zaznamenali recidívu arytmie u 2 pacientov, do jedného roka u 6 pacientov a v období dlhšom ako rok u 12 pacientov. Medián času do recidívy bol 15 (6, 33) mesiacov. Ženy v porovnaní s mužmi mali zachytenú recidívu arytmie častejšie (p < 0,02), vysvetlením môže byť ich vyšší vek, častejší výskyt tyreopatie a artériovej hypertenzie. V skupine pacientov s tyreopatiou sme zistili častejší výskyt recidívy arytmie (p < 0,04) ako u pacientov bez anamnézy tyreopatie, a to aj napriek normálnym hodnotám TSH. Pacienti s recidívou arytmie mali vyššie hodnoty systolického (130 vs 120 mm Hg, p < 0,05) a pulzového krvného tlaku (50 vs 40 mm Hg, p < 0,01) tesne po kardioverzii. Medzi oboma podskupinami sme nezistili významný rozdiel vo veku, veľkosti ľavej predsiene, ejekčnej frakcii ľavej komory a medzi zastúpením kardiovaskulárnych a nekardiovaskulárnych rizikových faktorov.
Záver:
Aj po úspešnej elektrickej kardioverzii sme zaznamenali výskyt neskorej recidívy fibrilácie predsiení v sledovanom období u 46,5 % pacientov. Vyššie riziko recidívy fibrilácie predsiení majú ženy, pacienti s anamnézou tyreopatie a pacienti s vyššími hodnotami systolického a pulzového krvného tlaku.

Společným znakem nemocných s diabetes mellitus je hyperglykemie. Trvající hyperglykemie daná absolutním nebo relativním nedostatkem inzulinu je příčinou mikroangiopatie. Glukóza nereaguje jen s proteiny cévní stěny, ale i s plazmatickými bílkovinami a s hemoglobinem erytrocytů. Této vlastnosti glukózy se využívá k monitoraci úrovně kompenzace diabetu. Hladina glykovaného hemoglobinu odráží glykemii za poslední 2-3 měsíce. V diabetologii se používá od 80. let 20. století. V přehledném referátu se dotkneme některých úskalí, se kterými je glykovaný hemoglobin v poslední době spojován. První část bude věnována faktorům ovlivňujícím glykaci hemoglobinu. Druhá, metodologická část, přiblíží faktory ovlivňující jeho stanovení a interpretaci. Ve třetí části přiblížíme možnosti nahrazení glykovaného hemoglobinu jinými markery kompenzace diabetu.

Ani po 40 letech intenzivního vývoje chlopenních protéz není k dispozici ideální náhrada lidské chlopně. Jednou z alternativ zůstává aortální alograft, který může být použit zejména k náhradě aortální či pulmonální chlopně. Tato biologická protéza je stále diskutována z aspektu zpracování tkáně (Tissue Banking) i z aspektu klinického použití - tedy chirurgické techniky implantace a dlouhodobých výsledků. Aktuální zůstává zejména implantace do aortální pozice. Autoři diskutují užití aortálního alograftu v léčbě infekční endokarditidy aortální chlopně, které je celosvětově rozšířeno a uznáváno. Implantace aortálního alograftu je na řadě pracovišť pokládána za metodu volby v této indikaci, zejména u protézové aortální endokarditidy a u endokarditidy destruující výtokový trakt levé komory srdeční. Metoda je sice technicky náročnější než implantace klasických chlopenních protéz (mechanických i biologických), ale literární údaje i vlastní zkušenosti autorů jsou speciálně v této indikaci velmi povzbudivé. Aortální alotransplantáty jsou v naší zemi trvale dostupné.

Úvod:
Laser doppler fluxmetrie je citlivá moderní metoda k hodnocení funkce malých cév, která umožňuje zjištění a hodnocení časných patologických změn v mikrocirkulaci. Tato metoda využívá laserového paprsku nízkého výkonu, který proniká tkání, zde se odráží a je dále zpětně zachycen a analyzován. Cílem práce bylo porovnání parametrů laser doppler fluxmetrie u nemocných s chronickou žilní nedostatečností (třída 2 dle CEAP, primární varixy) před a 1 měsíc po operaci varixů.
Metodika a soubor pacientů:
Vyšetření bylo provedeno laser dopplerem Periflux firmy Perimed. Krevní průtok byl vyšetřen na dorzální straně prstců nohy. Bylo vyšetřeno celkem 42 pacientů před a měsíc po operaci varixů, z toho 28 žen, 14 mužů. Průměrný věk souboru pacientů byl 49 let. U každého pacienta byl proveden 45min záznam jak z neoperované, tak i z operované končetiny. Protokol se skládal z 10min záznamu v klidu, poté 4min ischemizace končetiny pomocí manžety na měření krevního tlaku, poté uvolnění manžety a 15min záznamu reperfuze a konečně testu vazodilatace pomocí nitrátu a 10min záznamu po vazodilataci. K vyhodnocování byly zvoleny 4min úseky na konci počátečního klidového období, dále při reperfuzi po uvolnění manžety a v mezidobí odpočinku těsně před aplikací nitrátu a konečně 5min úsek po aplikaci nitrátu. Statisticky byla hodnocena získaná data při pohybu krevních elementů a dále data, která byla získána při frekvenční analýze pohybu cévní stěny. Pro statistické hodnocení dat pohybu jednotlivých krevních buněk byly vybrány celkem 3 veličiny: "plocha pod křivkou", "střední hodnota odchylky" a "procentuální změna" v jednotlivých fázích měření, to znamená ve srovnání s klidovým záznamem: srovnání ischemizace s klidovým záznamem, srovnání vazodilatace s klidovým záznamem a srovnání restituce s klidovým záznamem. Tyto veličiny byly hodnoceny ne ve smyslu absolutních čísel, ale ve smyslu rozdílu hodnot před a po operaci. Tyto rozdíly byly testovány Wilcoxonovým testem. Ve frekvenčních analýzách byla vyhodnocena intenzita cévních pohybů ve frekvenčním rozmezí 0,008-0,200 Hz a v rozmezí 0,210-0,420 Hz.
Výsledky:
Při hodnocení získaných dat při pohybu jednotlivých krevních elementů nebyly nalezeny významné rozdíly v chování periferní mikrocirkulace na dolních končetinách po operaci varixů ve srovnání před operací (p = NS). Naopak při hodnocení frekvenční analýzy jak z operované, tak i z neoperované končetiny je patrný pokles spontánní cévní reaktivity po operaci varixů. Tento pokles je statisticky významný ve frekvenčním rozmezí 0,102-0,228 na operovaných končetinách po odstranění varixu v testu T1 (tj. po reperfuzi) ve srovnání s hodnotami před operací (p < 0,05).
Závěr:
Operace varixů vede ke snížení spontánní vazomoce na periferii operované končetiny.

V poslední době jsou vyvíjeny nové endoskopické metody, které se snaží zobrazit sliznici trávicího traktu co nejpřesněji. Mezi tyto postupy patří také endoskopická cytoskopie, které se vedle konfokální endoskopie řadí mezi tzv. endoskopickou mikroskopii. Pomocí endocytoskopie lze zobrazit "in vivo" morfologické detaily povrchu sliznice zažívacího ústrojí. Sliznice se však musí dobře očistit a obarvit nejlépe methylenovou modří. Jsou předloženy první vlastní zkušenosti s touto metodou, která může vést k velkému zpřesnění a urychlení diagnostiky zánětlivých, přednádorových či nádorových procesů sliznice trávicí trubice.

Autor seznamuje se současnými názory na etiopatogenezu diabetes mellitus 2. typu (DM2T). Ukazuje toto onemocnění jako nemoc chronickou a progredující, a proto vyžadující dynamický přístup k léčbě. Na těchto základech potom předkládá současné armamentárium perorálních antidiabetik i možnosti jejich kombinace. Vedle stávajících léčebných možností ukazuje také další, v bezprostřední budoucnosti využitelné novinky v této lékové skupině.

Cieľom tejto práce je sumarizovať genetický podklad kardiovaskulárnych ochorení podľa doterajších poznatkov, so zameraním na genetické markery multifaktoriálnych foriem kardiovaskulárnych ochorení na podklade aterosklerózy, vrátane ich interakcie s klasickými rizikovými faktormi.

Nejnovější klinické intervenční studie se statiny ukázaly, že agresivnější snížení LDL-cholesterolu k hodnotám nižším než dosavadní cílové hodnoty pro osoby s vysokým rizikem kardiovaskulárního onemocnění přinášejí další prospěch ve smyslu zastavení progrese až regrese aterosklerotického procesu a snížení kardiovaskulárních příhod. To vedlo v řadě mezinárodních i národních doporučení k dalšímu snížení cílových hodnot LDL-cholesterolu, které je často obtížné dosahovat běžnou dávkou statinů. Kombinace statinu s ezetimibem, působící mechanizmem duální inhibice syntézy a vstřebávání cholesterolu, snižuje LDL-cholesterol podstatně více než léčba statinem v monoterapii. To umožňuje mnohem většímu množství pacientů dosáhnout cílové hodnoty LDL-cholesterolu. V současné době přichází na náš trh kombinovaný přípravek ezetimib 10 mg/simvastatin ve všech dávkováních (10, 20, 40 a 80 mg) pod obchodním názvem Inegy®. Kromě snížení LDL-cholesterolu až o 61 % ovlivňuje tento přípravek příznivě i celou řadu dalších parametrů lipidového metabolizmu a zánětu. Typická startovací dávka ezetimib 10 mg/simvastatin 20 mg snižuje LDL-cholesterol asi o 50 %, což je zapotřebí ke stabilizaci aterosklerotického plátu. Pro pacienty vyžadující agresivnější snížení LDL-cholesterolu je optimální startovací dávka ezetimib 10 mg/simvastatin 40 mg. Nejvyšší dávka 10 mg/80 mg, vhodná pro pacienty v nejvyšším riziku, snižuje LDL-cholesterol asi o 60 %. Ve všech dosud provedených studiích byla kombinace ezetimibu se statinem velmi dobře snášena a bezpečnostní profil této kombinace byl stejný jako při léčbě samotným statinem. V současné době probíhá celá řada velkých klinických studií, které mají za cíl prokázat, že snížení LDL-cholesterolu kombinací ezetimibu se statinem povede též ke snížení rizika kardiovaskulárních příhod.

Ačkoli je tromboembolická nemoc v interní medicíně významnou příčinou morbidity i mortality, antitrombotická profylaxe není ve srovnání s chirurgickými obory stále ještě dostatečně uplatňována. U interních nemocných je celá řada rizikových faktorů, často dochází ke kumulaci jejich vlivu a celkový odhad rizika tromboembolie je komplikovaný. Nejdůležitějšími prostředky farmakologické tromboprofylaxe jsou hepariny - nefrakcionovaný a nízkomolekulární. Metaanalýza randomizovaných studií, srovnávajících nefrakcionovaný či nízkomolekulární heparin v profylaktických dávkách oproti kontrole (placebo či aspirin) u interních nemocných potvrdila signifikantní snížení rizika hluboké žilní trombózy (o 56 %) i plicní embolie (o 58 %). Nízkomolekulární heparin je stejně účinný jako nefrakcionovaný v redukci mortality i tromboembolických komplikací, jeho výhodou je však signifikantní snížení krvácivých komplikací. Z nových antitrombotik byl v tromboprofylaxi u interních nemocných úspěšně vyzkoušen syntetický pentasacharid fondaparinux. Ve většině studií byla farmakologická profylaxe podávána po dobu maximálně 2 týdnů, zatím není jasné, zdali by bylo prospěšné její prodloužení. Specifickými skupinami jsou pacienti na jednotkách intenzivní péče; velmi staří nemocní pro své vyšší riziko tromboembolie, ale i vyšší riziko krvácení a pro značnou komorbiditu; nemocní po akutní ischemické cévní mozkové příhodě, u nichž je riziko tromboembolie velmi vysoké, ale zároveň existují i obavy z hemoragické transformace iktu. Podle studií zaměřených na cenovou efektivitu ("cost-effectiveness") je podávání nízkomolekulárního heparinu v profylaktické dávce u pacientů s akutním interním onemocněním výhodnou strategií.

Testosteron zvyšuje svalovou hmotu a snižuje tukovou hmotu mechanizmem působení přes androgenní receptory. Testosteron indukuje hypertrofii svalových vláken a zvyšuje počet satelitních buněk. Vyvolává také diferenciaci mezenchymových kmenových buněk směrem myogenní linie a inhibuje diferenciaci na adipogenní linii. Metaanalýza klinických studií poskytuje důkaz, že léčba testosteronem zvyšuje v závislosti na dávce hmotu kosterního svalstva, a do jisté míry i svalovou sílu. Nejčastějším nežádoucím účinkem podávání testosteronu stárnoucím mužům je vzestup hematokritu a zvýšené riziko změn na prostatě.

Chronická myeloidní leukemie (CML) ve stadiu blastického zvratu (BZ) je rezistentní na chemoterapii a většina nemocných léčených cytostatiky do 6 měsíců umírá. Inhibitor Bcr-Abl tyrozinkinázy imatinib mesylát způsobil dramatické zlepšení prognózy nemocných v chronické fázi CML. Imatinib je účinný i v BZ, ale převratnou změnu prognózy v BZ nepřinesl. Výrazná trombocytemie patří do obrazu CML, vyskytuje se na začátku nebo v průběhu onemocnění asi u čtvrtiny nemocných. Krvácivé a trombotické komplikace související s trombocytemií mohou být závažné. Anagrelid selektivně snižuje počet cirkulujících destiček a používá se v léčbě trombocytemie u chronických myeloproliferativních chorob. Účinnost a bezpečnost kombinace imatinibu s anagrelidem byla popsána v chronické a akcelerované fázi CML. Zprávu o použití této kombinace v blastickém zvratu CML jsme nenalezli. Průběh onemocnění 51letého muže s Ph+ chronickou myeloidní leukemií diagnostikovanou ve stadiu BZ jsme sledovali 4 roky. Imatinib mesylát byl nasazen v dávce 600 mg denně p.o. po selhání úvodní chemoterapie. Nemocný byl léčen imatinibem celkem 45 měsíců, z toho 14,5 měsíce v kombinaci s anagrelidem. Imatinib navodil částečnou hematologickou remisi v délce 33 měsíců bez cytogenetické odpovědi. Trombocytemie jako projev rezistence na imatinib byla úspěšně korigována anagrelidem v dávce 0,5-1 mg denně p.o. Neobjevily se krvácivé ani trombotické komplikace. Kombinaci imatinibu s anagrelidem nemocný dobře toleroval a dlouhodobé přežití mu dalo šanci na léčbu inhibitorem tyrozinkinázy další generace (dasatinib).

K určení stavu selenu a odhadu jeho příjmu v populaci nejzápadnějšího regionu ČR - Chebska - byly použity analýzy 241 sér, 404 močí a 30 vzorků vlasů náhodně vybraných osob obou pohlaví ve věku 6-65 let. Obsah selenu v séru a vlasech byl určen neutronovou aktivační analýzou (NAA) a selen v séru byl analyzován fluorimetricky. Jod v moči byl detekován metodou podle Sandell-Kolthoffa pro možnost určit současný deficit Se a I a korelace mezi těmito dvěma esenciálními prvky, nutnými pro biosyntézu, metabolizmus a účinek hormonů štítné žlázy. Průměrné hodnoty indexů Se byly nízké (55,4 ± 13,8 μg Se/l séra; 15,4 ± 5,7 μg Se/l moči; 13,6 ± 6,0 μg Se/mg kreatininu; 0,268 ± 0,051 μg Se/g vlasů). Tyto nízké hodnoty ukazují na deficit selenu v populaci Chebska. Statistické vyhodnocení výsledků získaných u jednotlivých skupin populace - chlapců, dívek, mužů, žen ukázalo signifikantní rozdíly podle věku, rozdíly mezi pohlavími byly nalezeny pouze u dětí. Rovněž mezi podskupinami podle věku a pohlaví (věk 6, 10, 13, 18-35, 36-45 a 50-65 let, obě pohlaví) byly nalezeny signifikantní a vysoce signifikantní rozdíly. Statistické vyhodnocení jodurie (průměr 126 ± 65 μg I/l moči) ukázalo na zásobení populace jodem ve spodním pásmu optima. Za použití korelační analýzy byly objeveny signifikantní korelace mezi selenem a jodem a mezi selenem a některými parametry tyroidálních hormonů a jejich vlivu na organizmus.

Cílem studie bylo určit vztah mezi plazmatickými hladinami adipocytárního hormonu adiponektinu a inzulinovou senzitivitou u pacientek s anorexia nervosa (AN). AN je závažné psychiatrické onemocnění charakterizované především těžkou podvýživou a ztrátou tukové tkáně. V předložené studii byly sledovány plazmatické koncentrace adiponektinu, inzulinu a glukózy u 10 pacientek s AN restriktivního typu a u 12 zdravých kontrolních žen. Plazmatické koncentrace adiponektinu byly signifikantně zvýšené u pacientek s AN (p < 0,01) a negativně korelovaly s indexem tělesné hmotnosti (body mass index, BMI) a procentem tělesného tuku u obou sledovaných skupin. Plazmatické hladiny adiponektinu negativně korelovaly s plazmatickou koncentrací inzulinu pouze u pacientek s AN. Za použití modelu stanovení homeostázy inzulinové rezistence (HOMA-IR) bylo prokázáno, že pacientky s AN restriktivního typu mají významně zvýšenou inzulinovou senzitivitu ve srovnání s kontrolami (p < 0,05). Hyperadiponektinemie u pacientek s AN může přispívat ke zvýšené inzulinové senzitivitě u těchto nemocných.